R.U.R. Rossum's universal robots; kolektivní drama v vstupní komedii a tech aktech

I

00

~ ^1—

"HH1^

SŠs

co

Čapek, Karel

R«U,R. Rossumrs universal
robots

P6
5t>3§

sinými

4ša 22 w*

S

ijpE

9^9 hH

^^mjjjSĚM

//?&

KAREL ČAPEK

fcHfc

ROSSUMS UNIVERSAL ROBOTS

KOLEKTIVNÍ DRAMA
O VSTUPNÍ KOMEDII A TŘECH AKTECH

VYDALO AVENTINUM V PRAZE 1920

UBŘ4^

%

Y

OCT i 7 |96g

Ž^K OF TO^

Ifno

Tištěno jako rukopis.

Právo překladu vyhrazeno autorovi.

Provozovací právo pro všechna česká divadla i ochotníky zadává

divadelní agentura » Centrum « (Ing. Fr.

Khol) Praha-Kr. Vinohrady,

Jungmannova 45.

Rozepisování se trestá.

OSOBY:

HARRY DOMIN, centrální řiditel Rossumových Uni-
versálních Robotů

IN Ž. F ABR Y, generální technický řiditel R. U. R.

Dr G ALL, přednosta fysiologického a výzkumného oddě-
lení R. U. R.

Dr HALLEMEIER, přednosta ústavu pro psychologii a
výchovu Robotů

KONSULBUSMAN,generálníkomerčnířiditelR.U.R.

STAVITEL ALQUIST, šef staveb R. U. R.

HELENA GLORYOVÁ

NÁN A, její chůva.

MARIUS, Robot

SULLA, Robotka

RÁDIUS

Roboti
DATv

2.

3. }

4..

ROBOT PRIMUS

ROBOTKA HELENA

ROBOTSKÝ SLUHA a četní Roboti

DOMIN v předehře asi osmatřicetiletý, vysoký, oholený.

F ABRY rovněž oholený, plavý, vážné a jemné tváře.

HALLEMEIER ohromný, hřmotný, se zrzavým anglickým kní-
rem a zrzavým kartáčem vlasů.

Dr GALL drobný, živý, snědý s černým knírem.

BUSMAN, tlustý, plešatý, krátkozraký žid.

ALQUIST, starší než ostatní, nedbale oblečený, dlouhých, pro-
šedivělých vlasů a vousů.

HELENA, velmi elegantní.

Ve vlastní hře všichni o deset let starší.

ROBOTI v předehře oblečeni jako lidé. Jsou úseční v pohybech
i výslovnosti, bezvýrazných tváří, upřeného pohledu.Ve vlastní
hře mají plátěné blusy v pasu stažené řemenem a na prsou
mosazné číslo.

Po předehře a druhém aktu přestávka.

Ř E D E H R A

Ústřední kance 'ář továrny Rossums Universa! Robots.V firavo

vchod. Okny v průčelní stěně pohled na nekonečné řady továrních

budov. V levo další řiditelské místnosti.

DOMIN sedí u velikého amerického psacího stolu v otáčecím kře-
sle. Na stole žárovka, telefon, těžítka, pořadač dopisů atd., na
stěně v levo veliké mafiy s lodními a železničními liniemi, veliký
kalendář, hodiny, jež ukazují něco málo fiřed polednem ; na stěně
v firavo fiřibity tištěné plakáty : *J^Lej^acinějšíi>ráce: Rossumovi
Robotil. » Trojičtí Roboti, nový vynález. Kus 150 d.« » Každý
si kuj) svého Robota«. ^Chcete zlevniti svoje výrobky'} Objed-
nejte Rossumovy Roboty *. Dále jiné mafey, dopravní lodní řád,
tabulka s telegrafickými záznamy kursů atd. V kontrastu k této
výzdobě stěn je na zemi nádherný turecký koberec, v firavo ku-
latý stůl, pohovka, kožená klubovní křesla a knihovna, v níž mí-
sto knih stojí láhve s vínem a kořalkami. V levo pokladna. Ve dle
Dominová stolu j^sací stroj, na němž fcíše dívka SULLA.

DOMIN diktuje: * — že neručíme za zboží poškozené dopravou.
Upozornili jsme vašeho kapitána hned při nakládání, že loa je
nezpůsobilá k dopravě Robotů, takže zkáza nákladu nepadá na
náš účet. Znamenáme se — za Rossum's Universal Robots — «
Hotovo ?

SULLA: Ano.

DOMIN : Nový list. » E. B. Huysum Agency, New York. Datum.

Potvrzujeme objednávku na pět tisíc Robotů. Jelikož posíláte

vlastní loď, naložte jako kargo na protiúčet brikety pro R. U. R.

Znamenáme se — « Hotovo?
SULLA dotukává: Ano.
DOMIN : Pište dále. — »Friedrichswerke, Hamburk. — Datum.

— Potvrzujeme objednávku na patnáct tisíc Robotů — « Za-

zvoní domácí telefon. Domin jej zvedne a mluví do něho : Haló

— Zde centrální — ano. — Zajisté. — Ale ano, jako vždycky.

— Ovšem, kabelujte jim. — Dobrá. Zavěsí telefon. Kde jsem.
přestal?

SULLA : Potvrzujeme objednávku na patnáct tisíc R.
DOMIN zamyšleně: Patnáct tisíc R. Patnáct tisíc R.
MARIUS vstoupí: Pane řiditeli, nějaká dáma prosí —
DOMIN: Kdo?

MARIUS : Nevím. Podává visitku.

DOMIN čte-. President Glory. — Ze prosím.

MARIUS otevře dveře: Račte, paní.

Vejde HELENA GLORYOVÁ. MARIUS odejde.

DOMIN vstane: Račte.

HELENA: Pan centrální řiditel Domin?

DOMIN: Prosím.

HELEN A : Jdu k vám -

DOMIN : — s lístkem presidenta Glorybo. To stačí.

HELENA: President Glory je můj otec. Jsem Helena Gloryová.

DOMIN : Slečno Gloryová, je pro nás neobyčejnou ctí, že — že —

HELENA: — že vám nemůžeme ukázat dvéře.

DOMIN: — že smíme pozdravit dceru velkého presidenta. Prosím,
posaďte se. Sullo, můžete odejít.

SULLA odejde.

DOMIN usedne: Čím mohu posloužit, slečno Gloryová?

HELENA: Já jsem přijela —

DOMIN: — podívat se na naši tovární výrobu lidí. Jako všechny
návštěvy. Prosím, beze všeho.

HELENA: Myslela jsem, že je zakázáno —

DOMIN: vstoupit do továrny, ovšem. Jenže každý sem přijde
s něčí visitkou, slečno Gloryová.

HELENA : A vy ukážete každému . . . ?

DOMIN : Jen něco. Výroba umělých lidí, slečno, je tovární ta-
jemství.

HELENA: Kdybyste věděl, jak mne to —

8

DOMIN: — nesmírně zajímá. Stará Evropa o jiném ani nemluví.

HELENA: Proč mne nenecháte domluvit?

DOMIN : Prosím za prominutí. Chtěla jste snad říci něco jiného?

HELENA: Chtěla jsem se jen zeptat —

DOMIN: — zda bych vám zcela výjimečně neukázal naši továrnu.
Ale zajisté, slečno Gloryová.

HELENA: Jak víte, že jsem se na to chtěla ptát?

DOMIN : Všichni se ptají stejně. Vstane. Ze zvláštní úcty, sleč-
no, vám ukážeme víc než jiným a — jedním slovem —

HELENA: Děkuji vám.

DOMIN : Zavážete-li se, že nikomu neprozradíte ani to nejmenší —

HELENA vstane a fiodává mu ruku: Mé čestné slovo.

DOMIN : Děkuji. Nechtěla byste snad sejmout závoj ?

HELENA : Ach ovšem, vy chcete vidět. — Promiňte.

DOMIN: Prosím?

HELENA: Kdybyste mi pustil ruku.

DOMIN feustí: Prosím za prominutí.

HELENA snímá závoj: Chcete vidět, nejsem-li vyzvědač. Jak jste
opatrní.

DOMIN pozoruje ji nadšeně: Hm — ovšem — my — tak jest.

HELENA: Vy mi nedůvěřujete?

DOMIN: Neobyčejně, slečno Hele — pardon, slečno Gloryová.
Vskutku neobyčejně potěšen — Měla jste dobrou plavbu ?

HELENA: Ano. Proč -

DOMIN : Protože — míním totiž — že jste ještě velmi mladá.

HELENA: Půjdeme hned do továrny?

DOMIN : Ano. Myslím dvaadvacet, ne ?

HELENA : Dvaadvacet čeho ?

DOMIN : Let.

HELENA : Jedenadvacet. Proč to chcete vědět?

DOMIN : Protože — poněvadž — S nadšením.. Zdrzíte se déle,
že ano ?

HELENA : Podle toho, co mi ukážete z výroby.

DOMIN: Čertova výroba! Ale zajisté, slečno Gloryová, všechno

uvidíte. Prosím, posaďte se. Zajímala by vás historie vynálezu?

HELENA : Ano, prosím vás. Usedne.

DOMIN : Tak tedy. Sedne si na fi sací stůl, pozoruje Helenu u-
chvácen a odříkává rychle: Bylo to roku 1920 kdy se starý
Rossum veliký fysiolog ale tehdy ještě mladý učenec odebral na
tento daleký ostrov aby studoval mořské živočišstvo tečka. Při
tom se pokoušel napodobit chemickou synthesou živou hmotu
řečenou protoplasma až najednou objevil látku která se cho-
vala naprosto jako živá hmota ač byla jiného chemického slo-
žení to bylo roku 1932 právě čtyři sta čtyřicet let po ob-
jevení Ameriky, uf.

HELEM A : To umíte zpaměti ?

DOMIN : Ano ; fysiologie, slečno Gloryová, není mým řeme-
slem. Tak dál ?

HELENA: Třeba.

DOMIN slavnostně: A tehdy, slečno, starý Rossum napsal mezi
své chemické vzorce tohleto : « Příroda našla jen jeden způsob,
jak organisovat živou hmotu. Je však jiný způsob, jednodušší,
tvárnější a rychlejší, na nějž příroda vůbec nenarazila. Tuto
druhou cestu, po které se mohl brát vývoj života, jsem dnešní-
ho dne objevil. » Představte si, slečno, že tahle veliká slova psal
nad chrchlem jakéhosi kolloidálního rosolu, který by ani pes ne-
sežral. Představte si ho, že sedí nad zkumavkou a myslí na to,
jak z ní vyroste celý strom života, jak z ní budou vycházet
všechna zvířata, počínaje nějakým vířníkem a konče — konče
samotným člověkem. Člověkem z jiné látky než jsme my. Sleč-
no Gloryová, to byl ohromný okamžik.

HELENA: Tak dál.

DOMIN : Dál? Teď šlo o to, dostat život ze zkumavky ven a
zrychlit vývoj a utvořit nějaké ty orgány, kosti a nervy a kdesi
cosi a nalézt jakési takové látky, katalysátory, enzymy, hor-
mony a tak dále, zkrátka, rozumíte tomu ?

HELENA : N — n — nevím. Myslím, že jen málo.

DOMIN : Já docela nic. Víte, pomocí těch vodiček mohl dělat

10

co chtěl. Mohl třeba dostat medusu se Sokratovským mozkem
nebo žížalu padesát metrů dlouhou. Ale protože neměl kouska
humoru, vzal si do hlavy, že udělá normálního obratlovce ne-
bo snad člověka. Ta jeho umělá živá hmota měla bláznivou
chuť do života ; nechala si všechno líbit, mohl ji sešívat a mí-
chat jak chtěl. S přirozenou bílkovinou by se to nedalo dělat.
A tak se do toho pustil.

HELENA: Do čeho?

DOMIN : Do napodobení přírody. jNejdřív zkusil udělat umě-
lého psa. Stálo ho to řadu let, [vyšlo z toho cosi jako zakrnělé
tele a pošlo to za pár dní. Ukážu vám to v museu. A pak už 6e
dal starý Rossum do vytváření člověka.

HELENA : A to nesmím nikomu prozradit ?

DOMIN : Nikomu na světě.

HELENA : Skoda že už to je ve všech čítankách.

DOMIN: Skoda. Seskočí se stolu a usedne vedle Heleny. Ale víte,
co v čítankách není ? Ťuká si na čelo. Ze byl starý Rossum ú-
žasný blázen. Vážně, slečno Gloryová, ale tohle nechtě pro
sebe. Ten starý výstředník chtěl opravdu dělat lidi.

HELENA : Ale vždyť vy d ě 1 á t e lidi !

DOMIN : Přibližně, slečno Heleno. Ale starý Rossum to mínil
doslovně. Víte, chtěl jaksi vědecky sesadit Boha. Byl strašlivý
materialista a proto to všechno dělal. Nešlo mu o nic víc než
podat důkaz, že nebylo žádného Pánaboha zapotřebí. Proto
si umanul udělat člověka na vlas jako jsme my. Znáte trochu
anatomii ?

HELENA : Jen — docela málo.

DOMIN : Já také. Představte si, že si vzal do hlavy vyrobit
všechno do poslední žlázy jako v lidském těle. Slepé střevo,
mandle, pupek, samé zbytečnosti. Dokonce i — hm — i po-
hlavní žlázy.

HELENA : Ale ty přece — ty přece —

11

DOMIN : — nejsou zbytečné, já vím. Ale mají-li se lidé uměle
vyrábět, pak není — hm — nijak třeba —

HELENA : Rozumím.

DOMIN : Ukážu vám v museu, co spackal za deset let dohroma-
dy. Měl to být muž, žilo to celé tři dny. Starý Rossum neměl
trochy vkusu. Bylo to hrozné, co udělal. Ale mělo to uvnitř
všechno, co má člověk. Skutečně, úžasně piplavá práce. A teh-
dy sem přišel inženýr Rossum, synovec starého. Geniální hlava,
slečno Gloryová. Jak uviděl, co tropí starý, řekl : » To je ne-
smysl vyrábět člověka deset let. Nebudeš-li ho vyrábět rychleji
než příroda, pak na ten celý krám nakašlat. « A pustil se sáni
do anatomie.

HELENA : V čítankách je to jinak.

DOMIN vstane: V čítankách je placená reklama a ostatně ne-
smysl. Stojí tam na příklad, že Roboty vynalezl starý pán.
Zatím se starý snad hodil na universitu, ale o tovární výrobě
neměl ponětí. Myslel, že udělá skutečné lidi, tedy snad nějaké
nové indiány, docenty nebo idioty, víte ? A teprve mladý Ros-
sum měl nápad udělat z toho živé a inteligentní pracovní stroje.
Co je v čítankách o spolupráci obou velikých Rossumů, je po-
vídačka. Ti dva se ukrutně hádali. Starý atheista neměl dro-
bet pochopení pro industrii, a konečně ho mladý zavřel do ně-
jaké laboratoře, aby se tam piplal se svými velikými potraty,
a začal to vyrábět sám, po inženýrsku. Starý Rossum ho do-
slovně proklel a do své smrti usmolil ještě dvě fysiologické oblu-
dy, až ho na konec našli v laboratoři mrtvého. To je celá hi-
storie.

HELENA : A co tedy mladý.

DOMIN : Mladý Rossum, slečno, to byl nový věk. Věk výroby
po věku poznání. Když si okoukl anatomii člověka, viděl hned.
že to je příliš složité a že by to dobrý inženýr udělal jedno-
dušeji. Začal tedy předělávat anatomii a zkoušel, co se dá vy-
nechat nebo zjednodušit — Zkrátka, slečno Gloryová, nenudí
vás to?

12

HELENA : Ne, naopak, je to hrrozně zajímavé.

DOMIN : Tak tedy mladý Rossum si řekl : Člověk, to je něco,
co dejme tomu cítí radost, hraje na housle, chce jít na pro-
cházku a vůhec potřebuje dělat spoustu věcí, které — které
jsou vlastně zbytečné.

HELENA: Oho!

DOMIN : Počkejte. Které jsou zbytečné, když má třeba tkát
nebo sčítat. Já nemyslím, že pro vás — Hrajete snad na housle?

HELENA : Nehraju.

DOMIN : Skoda. Ale pracující stroj nemusí hrát na housle, ne-
musí mít radost, nemusí dělat hromadu jiných věcí. Dokonce
ani nemá. Naftový motor nemá mít třapce a ornamenty, sleč-
no Gloryová. A vyrábět umělé dělníky je stejné jako vyrábět
naftové motory. Výroba má být co nejjednodušší a výrobek
prakticky nejlepší. Co myslíte, jaký dělník je prakticky nej-
lepší ?

HELENA : Nejlepší? Snad ten, který — který — Když je po-
ctivý — a oddaný.

DOMIM : Ne, ale ten nejlacinější. Ten, který má nejmíň potřeb.
Mladý Rossum vynalezl dělníka s nejmenším počtem potřeb.
Musel ho zjednodušit. Vyhodil všechno, co neslouží přímo práci.
Tím také vyhodil všechno, co člověka zdražuje. Tím vlastně vy-
hodil člověka a udělal Robota. Drahá slečno Gloryová, Roboti
nejsou lidé. Jsou mechanicky dokonalejší než my, mají úžas-
nou rozumovou inteligenci, ale nemají duši. Viděla jste už ně-
kdy, jak vypadá Robot uvnitř ?

HELENA: Ne.

DOMIN : Velmi čistě, velmi jednoduše. Skutečně, krásná práce.

Je to jako domácí lékárnička. Málo kousků, ale v bezvadném

pořádku. O, slečno Gloryová, výrobek inženýra je technicky

vytříbenější než výrobek přírody.
HELENA: Říká se, že člověk je výrobek boží.
DOMIN : Tím hůř. Bůh neměl ani ponětí o moderní technice.

Věřila byste, že si nebožtík mladý Rossum zahrál na Boha?

13

HELENA : Jak, prosím vás ?

DOMIN : Začal vyrábět Nadroboty. Pracovní obry. Zkusil to
s postavami čtyřmetrovými, ale to byste nevěřila, jak se ti ma-
muti lámali.

HELENA: Lámali?

DOMIN : Ano. Z ničeho nic jim praskla noha nebo něco. Naše
planeta je patrně trochu malá pro obry. Ted.' děláme jen Robo-
ty přirozené velikosti a velmi slušné lidské úpravy.

HELENA : Viděla jsem první Roboty u nás. Obec je koupila . . .
chci říci vzala do práce —

DOMIN : Koupila, drahá slečno. Roboti se kupují.

HELENA : — získala jako metaře. Viděla jsem je mést. Jsou tak
divní, tak tiší.

DOMIN : Viděla jste mou písařku ?

HELENA : Nevšimla jsem si.

DOMIN zvoní: Víte, akciová továrna Rossumových Univer-
sálních Robotů dosud nevyrábí jednotné zboží. Máme jem-
nější a hrubší Roboty. Ti lepší budou snad žít dvacet let.

HELENA: Pak hynou?

DOMIN : Ano, opotřebují se.

Vstoupí SULLA.

DOMIN : Sullo, ukažte se slečně Gloryové.

HELENA vstane a podává jí ruku : Těší mne. Je vám asi hroz-
ně smutno tak daleko od světa, viďte ?

SULLA : To neznám, slečno Gloryová. Račte usednout, prosím.

HELENA usedne: Odkud jste, slečno?

SULLA: Odtud, z továrny.

HELENA: Ah,vy jste se narodila tady?

SULLA : Ano, byla jsem tu udělána.

HELENA vyskočí: Cože ?

DOMIN směje se: Sulla není člověk, slečno. Sulla je Robot.

HELENA : Prosím za odpuštění —

DOMIN faoloží ruku Sulle na rameno: Sulla se nehněvá. Podí-
vejte se, slečno Gloryová, jakou děláme pleť. Sáhněte jí na tvář.

14

HELENA: Oh, ne, ne!

DOMIN : Nepoznala byste, že je z jiné látky než my. Prosím, má
i typické chmýří blondýnek. Jen oči jsou drobátko — Ale za
to vlasy! Obraťte se, Sullo.

HELENA: Přestaňte už!

DOMIN : Pohovořte s hostem, Sullo. Je to vzácná návštěva.

SULLA : Prosím, slečno, posa ctte se. Obě usednou. Měla jste do-
brou plavbu?

HELENA : Ano — za — zajisté.

SULLA: Nevracejte se po Amélii, slečno Gloryová. Barometr
silně klesá, na 705. Počkejte na Pennsylvanii, to je velmi dobrá,
velmi silná loa.

DOMIN : Kolik?

SULLA : Dvacet uzlů za hodinu. Tonáž dvanáct tisíc. Jedna z nej-
novějších lodí, slečno Gloryová.

HELENA: Děk- děkuji.

SULLA: Osmdesát mužů posádky, kapitán Harpy, osm kotlů —

DOMIN směje se -.Dost, Sullo, dost. Ukažte, nám, jak umíte fran-
couzsky.

HELENA: Vy umíte francouzsky?

SULLA: Umím čtyři jazyky. PíšiDear Sir! Monsieur! Geehrter
Hen*! Ctěný pane!

HELENA vyskočí: To je humbug! Vy jste šarlatán ! Sulla není
Robot, Sulla je děvče jako já! Sullo, to je hanebné, — proč hra-
jete takovou komedii?

SULLA: Já jsem Robot.

HELENA : Ne, ne, vy lžete ! Oh, Sullo, odpusťte, já vím — do-
nutili vás, abyste jim dělala reklamu! Sullo, vy jste děvče jako
já, že? Řekněte!

DOMIN: Lituji, slečno Gloryová. Sulla je Robot.

HELENA: Vy lžete!

DOMIN vztyčí se-. Jakže? — Zazvoní. Promiňte, slečno, pak vás
musím přesvědčit.

Vejde M ARIUS.

15

DOMIN : Marie, doveate Sullu do pitevny, aby ji otevřeli. Rychle!

HELENA: Kam?

DOMIN: Do pitevny. Až ji rozříznou, půjdete se na ni podívat.

HELENA: Nepůjdu!

DOMIN: Pardon, mluvila jste o lži.

HELENA: Vyji chcete dát zabít?

DOMIN: Stroje se nezabíjejí.

HELENA obejme Sullu: Nebojte se, Sullo, já vás nedám! Řek-
něte, drahoušku, jsou k vám všichni tak suroví? To si nesmíte
dát líbit, slyšíte ? Nesmíte, Sullo!

SULLA : Já jsem Robot.

HELENA: To je jedno. Roboti jsou stejně dobří lidé jako my.
Sullo, vy byste se nechala rozříznout?

SULLA : Ano.

HELENA : Oh, vy se nebojíte smrti?

SULLA : Neznám, slečno Gloryová.

HELENA: Víte, co by se tam s vámi stalo ?

SULLA : Ano. Přestala bych se hýbat.

HELENA : To je hrrozné!

DOMIN : Marie, řekněte slečně, co jste.

M ARIUS : Robot Marius.

DOMIN : Dal byste Sullu do pitevny?

MARIUS: Ano.

DOMIN: Litoval byste jí?

MARIUS : Neznám.

DOMIN: Co by se s ní stalo ?

MARIUS: Přestala by se hýbat. Dali by ji do stoupy.

DOMIN : To je smrt, Marie. Bojíte se smrti ?

MARIUS: Ne.

DOMIN: Tak vidíte, slečno Gloryová. Roboti nelpí na životě.
Nemají totiž čím. Nemají požitků. Jsou méně než tráva.

HELENA: Oh, přestaňte ! Pošlete je aspoň pryč!

DOMIN: Marie, Sullo, můžete odejít.

SULLA a MARIUS odejdou.

16

HELENA: Jsou hrrozní! To je ohavné, co děláte!

DOMIN: Proč ohavné?

HELENA: Nevím. Proč — proč jste jí dali jméno Sulla ?

DOMIN: Nehezké jméno ?

HELENA: Je to mužské jméno. Sulla byl římský vojevůdce.

DOMIN : Oh, myslili jsme, že Marius a Sulla byli milenci.

HELENA: Ne. Marius a Sulla byli vojevůdci a bojovali proti so-
bě roku — roku — Nevím už.

DOMIN : Pojďte sem, k oknu. Co vidíte?

HELENA: Zedníky.

DOMIN: To jsou Roboti. Všichni naši dělníci jsou Roboti. A
tady dole, vidíte něco?

HELENA: Nějaká kancelář.

DOMIN: Účtárna. A v ní -

HELENA: — plno úředníků.

DOMIN: To jsou Roboti. Všichni naši úředníci jsou Roboti. Až
uvidíte továrnu —

V tom sfciLStí tovární jsi staly a sirény.

DOMIN : Poledne. Roboti nevědí kdy přestat v práci. Ve dvě
hodiny vám ukážu díže.

HELENA: Jaké díže?

DOMIN suše: Měsidla na těsto. V každém se míchá látka na ti-
síc Robotů najednou. Potom kádě na játra, mozky a tak dále.
Pak uvidíte továrnu na kosti. Potom vám ukážu prádelnu.

HELENA: Jakou prádelnu ?

DOMIN : Prádelnu nervů. Prádelnu žil. Prádelnu, kde běží na-
jednou celé kilometry zažívacích rour. Pak je montovna, kde
se to dává dohromady, víte, jako automobily. Každý dělník
přidělává jen jednu součást, a zas to samočinně běží dál k dru-
hému, třetímu, do nekonečna. To je nejzajímavější podívaná.
Pak přijde sušárna a skladiště, kde čerstvé výrobky pracují.

HELENA : Proboha, hned musejí pracovat ?

DOMIN : Pardon. Pracují, jako pracuje nový nábytek. Zvykají
si na existenci. Jaksi uvnitř srůstají či co. Mnoho v nich dokon-

17

ce nově narůstá. Rozumíte, musíme nechat drobet místa pro
přirozený vývoj. A zatím se výrobky apretují.

HELENA: Co to je?

DOMIN : Tolik co u lidí » škola «. Učí se mluvit, psát a počítat.
Mají totiž úžasnou paměť. Kdybyste jim přečetla dvacetisvaz-
kový Naučný Slovník, budou vám všechno opakovat po pořád-
ku. Něco nového nikdy nevymyslí. Mohli by docela dobře učit
na universitách. Pak se roztřídí a rozešlou. Denně patnáct tisíc
kusů, nepočítaje stálé procento vadných, které se hodí do stou-
py... a tak dále a tak dále.

HELENA: Zlobíte se na mne ?

DOMIN: Ale chraň bůh! Myslím jen, že. . . že jsme mohli mluvit
o jiných věcech. Je nás tu jen hrstka mezi stotisíci Roboty, a
žádná žena. Mluvíme jen o výrobě, celý den, každý den — Jsme
jako prokletí, slečno Gloryová.

HELENA : Mně je tak líto, že jsem řekla, že — že — že lžete —

Zahledání.

DOMIN: Vejděte, mládenci.

Zhva vejdou ini. DrFABRY, GALL, Dr HALLEMEIER,
stavitel ALQUIST.

Dr GALL : Pardon, nerušíme ?

DOMIN : Pojďte sem. Slečno Gloryová, to jsou Alquist, Fabry,
Gall, Hailemeier. Dcera presidenta Gloryho.

HELENA v rozpacích : Dobrý den.

FABRY : Neměli jsme potuchy —

Dr GALL : Nekonečně poctěni —

ALQUIST : Buďte vítána, slečno Gloryová.
Zdrava vrazí BUSMAN.

BUSMAN : Halo, co tu máte ?

DOMIN : Sem, Busmane. To je náš Busman, slečno. Dcera pre-
sidenta Gloryho.

HELENA : Těší mne.

BUSMAN : Jemináčku, to je sláva ! Slečno Gloryová, smíme
kabelovat do novin, že jste ráčila zavítat — ?

18

HELENA : Ne, ne, prosím, vás!
DOMIN : Prosím, slečno, posactte se.

BUSMAN
Dr GALL
FABRY

přitahují Jenošky:

Račte —
Prosím -
Pardon -

ALQUIST : Slečno Gloryová, jakou jste měla cestu ?
Dr GALL : Zdržíte se u nás déle ?
FABRY : Co říkáte továrně, slečno Gloryová ?
HALLEMEIER : Vy jste přijela na Amélii ?
DOMIN : Ticho, nechtě mluvit slečnu Gloryovou.
HELENA k Dominoví: O čem mám s nimi mluvit ?
DOMIN s údivem : O čem chcete.
HELENA: Mám . . . smím mluvit docela otevřeně ?
DOMIN: Ale ovšem.

HELENA váhá, fiak zoufale odhodlána : Řekněte, není vám ni-
kdy trapno, jak s vámi nakládají ?
FABRY : Kdo, prosím ?

HELENA: Všichni lidé.

Všichni se na sebe zaraženě dívají.
ALQUIST: S námi?
Dr GALL: Proč myslíte ?

HALLEMEIER ■. U sta hromů !

BUSMAN: Ale bůh uchovej, slečno Gloryová !

HELENA : Což necítíte, že byste mohli existovat lépe ?

Dr GALL: Přijde na to, slečno. Jak to myslíte ?

HELENA: Myslím, že — vybuchne že to je ohavné ! že to je straš-
né ! Vstane. Celá Evropa mluví o tom, co se tu s vámi děje. Pro-
to sem jedu, abych to uviděla, a je to tisíckrát horší, než si kdo
myslí ! Jak to můžete snášet ?

ALQUIST: Co snášet?

HELENA: Své postavení. Proboha, vždyť jste lidé jako my, jako
celá Evropa, jako celý svět ! To je skandální, to je nedůstojné,
jak žijete !

BUSMAN: Pro pána, slečno!

19

FABRY: Ne, mládenci, má trochu pravdu. Žijeme tu jistě jako
Indiáni.

HELENA : Hůř než Indiáni ! Smím, oh, smím vám říkat bratři ?

BUSMAN : Ale božíčku, proč pak ne ?

HELENA : Bratři, nepřijela jsem jako dcera presidentova. Přijet
la jsem za Ligu Humanity. Bratři, Liga Humanity má už přes
dvě stě tisíc členů. Dvě stě tisíc lidí stojí za vámi a nabízí vám
svou pomoc.

BUSMAN : Dvě stě tisíc lidí, panečku, to už je slušné, to je do-
cela krásné.

FABRY: Říkám vám vždycky, není nad starou Evropu. Vidíte,
nezapomněla na nás. Nabízí nám pomoc.

Dr GALL: Jakou pomoc ? Divadlo ?

HALLEMEIER: Orchestr?

HELENA: Víc než to.

ALQUIST: Vás samotnou?

HELENA: Oh, což o mne! Zůstanu, pokud bude třeba.

BUSMAN : Pane bože, to je radost!

AXQUIST: Domine, půjdu připravit pro slečnu nejlepší pokoj.

DOMIN : Počkejte chvilku. Bojím se, že — že slečna Gloryová
ještě nedomluvila.

HELENA: Ne, nedomluvila. Leda byste mi násilím zavřel ústa.

Dr GALL: Harry, opovažte se!

HELENA : Děkuji vám. Věděla jsem, že mne budete chránit.

DOMIN : Pardon, slečno Gloryová. Jste si tím jista, že mluvíte
s Roboty?

HELENA zarazí se-. S kým jiným?

DOMIN : Je mi líto. Ti pánové jsou totiž lidé jako vy. Jako celá
Evropa.

HELENA k ostatním: Vy nejste Roboti?

BUSMAN řehtá se: Bůh uchovej!

HALLEMEIER důstojně: Fuj, Roboti!

Dr GALL směje se: Pěkně děkujem!

HELENA: Ale. . . to není možno!

20

FABRY: Na mou čest, slečno, my nejsme Roboti.

HELENA k Dominoví ': Proč jste mi tedy říkal, že všichni vaši
úředníci jsou Roboti?

DOMIN : Ano, úředníci. Ale ředitelové ne. Dovolte, slečno Glo-
ryová: inženýr Fabry, generální technický ředitel Rossumových
Universálních Robotů. Doktor Gall, přednosta fysiologického
a výzkumného oddělení. Doktor Hallemeier, přednosta ústavu
pro psychologii a výchovu Robotů. Konsul Busman, generální
komerční ředitel, a stavitel Alquist, šef staveb Rossumových
Universálních Robotů.

HELENA: Odpusťte, pánové, že — že — — Je to hrrozné, co
jsem provedla?

ALQUIST: Ale chraň bůh, slečno Gloryová. Prosím, sedněte.

HELENA usedne: Jsem hloupé děvče. Ted — teď mne pošlete
první lodí zpátky.

Dr GALL: Za nic na světě, slečno. Proč bychom vás posílali pryč?

HELENA : Protože už víte — protože — protože bych vám bou-
řila Roboty.

DOMIN: Drahá slečno Gloryová, tady už bylo na sta spasitelů
a proroků. Každá loď některého přiveze. Misionáře, anarchisty,
Armádu Spásy, všechno možné. To je vámúžasné,co je na světě
církví a bláznů.

HELENA: A vy je necháte mluvit k Robotům?

DOMIN : Proč ne ? Doposud toho všichni nechali. Roboti si všech-
no pamatují, ale nic víc. Dokonce se ani nesmějí tomu, co lidé
říkají. Skutečně, přímo k nevíře. Baví-li vás to, drahá slečno,
dovedu vás do skladiště Robotů. Je jich tam asi tři sta tisíc.

BUSMAN -. Tři sta čtyřicet sedm tisíc.

DOMIN : Dobrá. Můžete k nim promluvit co chcete. Můžete jim
přečíst bibli, logaritmy nebo co je vám libo. Můžete jim dokonce
kázat o lidských právech.

HELENA : Oh, myslím, že . . . kdyby se jim ukázalo trochu lásky —

FABRY: Nemožno, slečno Gloryová. Nic není člověku cizejšího
než Robot.

21

HELENA: Proč je tedy děláte ?

BUSM AN : Hahaha, to je dobré ! Proč se dělají Roboti !

FABRY: Pro práci, slečno. Jeden Robot nahradí dva a půl děl-
níků. Lidský stroj, slečno Gloryová, byl náramně nedokonalý.
Musel se jednou konečně odstranit.

BUSMAN : Byl příliš drahý.

FABRY : Byl málo výkonný. Moderní technice už nemohl stačit.
A za druhé — za druhé — je to veliký pokrok, že . . . pardon.

HELENA: Co?

FABRY : Prosím za odpuštění. Je to veliký pokrok rodit strojem.
Je to pohodlnější a rychlejší. Každé zrychlení je pokrok, slečno.
Příroda neměla ponětí o moderním tempu práce. Celé dětství
je technicky vzato holý nesmysl. Prostě ztracený čas. Neudrži-
telné mrhání časem, slečno Gloryová. A za třetí —

HELENA : Oh, přestaňte !

FABRY: Prosím. Dovolte, co vlastně chce ta vaše Liga — Liga
— Liga Humanity ?

HELENA: Má zvláště — zvláště má chránit Roboty a — a —
zajistit jim — dobré zacházení.

FABRY: To není špatný cíl. Se stroji se má dobře zacházet. Na
mou duši, to si chválím. Nemám rád poškozené věci. Prosím vás,
slečno Gloryová, zapište nás všechny za přispívající, za řádné,
za zakládající členy té vaší Ligy !

HELENA : Ne, vy mi nerozumíte. My chceme — zvláště — my
chceme Roboty osvobodit !

HALLEMEIER : Jak, prosím vás ?

HELENA : Má se s nimi jednat . . . jednat . . . jako s lidmi.

HALLEMEIER: Aha. Mají snad hlasovat ? Mají pít pivo ? Mají
nám poroučet?

HELENA: Proč by nemohli hlasovat?

HALLEMEIER: A nemají snad dokonce dostávat mzdu?

HELENA: Ovšem že mají!

HALLEMEIER: Koukejme. A co by s ní, prosím vás, dělali?

HELENA : Koupili si . . . co potřebují ... co by je těšilo.

22

HALLEMEIER: To je moc hezké, slečno; jenom že Roboty nic
netěší. Hrome, co si mají koupit? Můžete je krmit ananasy, slá-
mou, čím chcete ; jim je to jedno, nemají vůbec chuti. Nemají na
ničem zájmu, slečno Gloryová. U čerta, nikdo ještě neviděl, že
by se Robot usmál.

HELENA : Proč . . . proč . . . proč je neuděláte šťastnější ?

HALLEMEIER: To nejde, slečno Gloryová. Jsou to jen Roboti.

HELENA : Oh, mají takový rozum !

HALLEMEIER : Zatracený rozum, slečno, ale nic víc. Bez vlastní
vůle. Bez vášní. Bez dějin. Bez duše.

HELENA: Bez lásky a vzdoru ?

HALLEMEIER: To se rozumí. Roboti nemilují nic, ani sebe.
A vzdor? Já nevím; jen zřídka, jen časem —

HELENA: Co?

HALLEMEIER: Nic vlastně. Někdy se jaksi pominou. Cosi jako
padoucnice, víte? Říká se tomu křeč Robotů. Najednou některý
praští vším, co má v ruce, stojí, skřípá zuby — a musí přijít do
stoupy. Patrně porucha organismu.

DOMIN : Vada ve výrobě. To se musí odstranit.

HELENA: Ne, ne, to je duše!

FABRY: Myslíte, že duše začíná skřípáním zubů?

HELENA: Já nevím. Snad je to nějaká vzpoura. Snad zrovna to

je znamení, že zápasí Oh, kdybyste to v nich dovedli roz-

dmychat!

DOMIN : To se odstraní, slečno Gloryová. Doktor Gall dělá
zrovna nějaké pokusy —

Dr GALL: S tímhle ne, Domine; tecl dělám nervy na bolest.

HELENA: Nervy na bolest?

Dr GALL : Ano. Roboti skoro necítí tělesné bolesti. Víte, nebož-
tik mladý Rossum příliš omezil nervovou soustavu. To se neo-
svědčilo. Musíme zavést utrpení.

HELENA : Proč — proč — Nedáte-li jim duši, proč jim chcete
dát bolest?

Dr GALL : Z průmyslových důvodů, slečno Gloryová. Robot se

23

někdy poškodí sám, protože ho to nebolí; strčí ruku do stroje,
ulomí si prst, rozbije si hlavu, to mu je jedno. Musíme jim dát
bolest; to je automatická ochrana před úrazem.

HELENA: Budou šťastnější, když budou cítit bolest?

Dr GALL: Naopak; ale budou technicky dokonalejší.

HELENA: Proč jim nestvoříte duši?

Dr GALL: To není v naší moci.

FABRY: To není v našem zájmu.

BUSM AN : To by zdražilo výrobu. Pro panička, krásná dámo,
vždyť my to děláme tak lacino ! Sto dvacet dolarů ošacený kus,
a před patnácti lety stál deset tisíc ! Před pěti lety jsme pro ně
kupovali šaty; dnes máme vlastní tkalcovny a ještě exportujeme
látečky pětkrát laciněji než jiné továrny. Prosím vás. slečno
Gloryová, co platíte metr plátna?

HELENA: Nevím — — skutečně — — — zapomněla jsem.

BUSM AN : Můj ty Tondo, a pak chcete zakládat Ligu Humanity !
Stojí už jen třetinu, slečno ; všechny ceny jsou dnes na třetině a
ještě půjdou níž níž níž až — takhle. He?

HELENA: Nerozumím.

BUSM AN : Jemináčku, slečno, to znamená, že práce klesla v ce-
ně! Vždyť Robot i s krmením stojí za hodinu tři čtvrtě centíku!
To je vám legrační, slečno : všechny továrny praskají jako ža-
ludy, nebo honem kupují Roboty, aby zlevnily výrobu.

HELENA : Ano, a vyhazují dělníky na dlažbu.

BUSMAN : Haha, to se rozumí! Ale my, boží dobroto, my jsme
zatím vrhli pět set tisíc tropických Robotů na argentinské pampy,
aby pěstili pšenici. Buďte tak dobrá, co stojí u vás libra chleba?

HELENA: Nemám ponětí.

BUSMAN : Tak vidíte ; teď stojí dva centíky, v té vaší dobré staré
Evropě ; ale je to n á š chlebíček, rozumíte? Dva centíky libra
chleba; a Liga Humanity o tom nemá tušení! Haha, slečno Glo-
ryová, vy nevíte, co to je příliš drahý krajíc. Pro kulturu a tak
dále. Ale za pět let, no tak vsaďte se!

HELENA: Co?

24

BUSMAN : Že za pět let budou ceny všeho na žádná celá deset.
Lidičky, za pět let se utopíme v pšenici a všem možném.

ALQUIST: Ano, a všichni dělníci světa budou bez práce.

DOMIN vstane: Budou, Alquiste. Budou, slečno Gloryová. Ale
do desíti let nadělají Rossumovi Universální Roboti tolik pše-
nice, tolik látek, tolik všeho, že řekneme : věci už nemají ceny.
Nyní ber každý, kolik potřebuješ. Není bídy. Ano, budou bez
práce. Ale pak nebude už vůbec žádné práce. Všechno udělají
živé stroje. Roboti nás obléknou a nasytí. Roboti nám udělají
cihly a postaví domy. Roboti budou za nás psát číslice a mést
naše schody. Nebude práce. Člověk bude dělat jen to, co miluje.
Bude zbaven starosti a osvobozen z ponížení práce. Bude žít jen
proto, aby se zdokonaloval.

HELENA vstane: Bude to tak?

DOMIN : Bude. Nemůže to být jinak. Před tím snad přijdou
strašné věci, slečno Gloryová. Tomu se nedá prostě zabránit.
Ale pak přestane služebnictví člověka člověku a otročení člo-
věka hmotě. Unavení a hladoví budou posazeni ke stolu. Roboti
umyjí nohy žebráka a ustelou mu v jeho domě. Nikdo už ne-
bude platit za chléb životem a nenávistí. Ty už nejsi dělník, ty
už nejsi písař; ty už nekopeš uhlí a ty nestojíš u cizího stroje.
Už nebudeš své duše utrácet v práci, kterou jsi proklínal!

ALQUIST: Domine, Domine! To, co říkáte, vypadá příliš jako
ráj. Domine, bývalo něco dobrého v sloužení a něco velkého
v pokoření. Ach, Harry, byla nevím jaká ctnost v práci a únavě.

DOMIN. Snad byla. Ale nemůžeme počítat s tím, co se ztratí,
když předěláváme svět od Adama. Adame, Adame! už nebudeš
jíst chléb svůj v potu tváře ; už nepoznáš hladu a žízně, únavy a
ponížení ; vrátíš se do ráje, kde tě živila ruka Páně. Budeš svo-
bodný a svrchovaný; nebudeš mít jiného úkolu, jiné práce, jiné
starosti než zdokonalit sama sebe. Nebudeš sloužit hmotě ani
člověku. Nebudeš strojem a prostředkem výroby. Budeš pánem
stvoření.

BUSMAN: Amen.

25

FABRY: Staniž se.

HELENA: Zmátl jste mne. Jsem pošetilé děvče. Chtěla bych —
chtěla bych tomu věřit.

Dr GALL: Jste mladší než my, slečno Gloryová. Dočkáte se
všeho.

HALLEMEIER: Tak jest. Já myslím, že by slečna Gloryová mo-
hla s námi posnídat.

Dr GALL: Toť se rozumí! Domine, poproste za nás všechny.

DOMIN : Slečno Gloryová, prokažte nám tu čest.

HELENA: Ale to přece — Jak bych mohla ?

FABRY : Za Ligu Humanity, slečno.

BUSMAN : A na její počest.

HELENA: Oh, v tom případě — snad —

FABRY: Tak sláva! Slečno Gloryová, promiňte na pět minut.

Dr GALL: Pardon.

BUSMAN : Pro pána, musím kabelovat —

HALLEMEIER: Hrome, a já jsem zapomněl —

Všichni, krom Domina, se hrnou ven.

HELENA: Proč jdou všichni pryč ?

DOMIN: Vařit, slečno Gloryová.

HELENA: Co vařit?

DOMIN: Snídani, slečno Gloryová. Nám vaří Roboti a — a —
protože nemají žádné chuti, není to docela — Hallemeier totiž
výborně roští. A Gall dovede jakousi omáčku, a Busman se vy-
zná v omeletě —

HELENA : Pro Boha, to je hostina ! A co dovede pan — stavitel —

DOMIN: Alquist? Nic. Jenom upraví stůl a — a Fabry sežene
trochu ovoce. Velice skromná kuchyně, slečno Gloryová.

HELENA : Chtěla jsem se vás zeptat —

DOMIN: Také bych se vás chtěl na něco zeptat. Postaví své ho-
dinky na stůl. Pět minut času.

HELENA: Nač zeptat?

DOMIN : Pardon, vy jste se ptala dříve.

26

HELENA: Snad to je ode mne hloupé, ale — Proč vyrábíte žen-
ské Roboty, když — když —
DOMIN: — když u nich, hm, když pro ně pohlaví nemá významu?

HELENA: Ano.

DOMIN : Je jistá poptávka, víte ? Služky, prodavačky, písařky —
Lidé jsou na to zvyklí.

HELENA : A — a řekněte, jsou Roboti — a Robotky — navzá-
jem — naprosto —

DOMIN : Naprosto lhostejní, drahá slečno. Není ani stopy po ně-
jaké náklonnosti.

HELENA : Oh, to je - hrrozné !

DOMIN: Proč?

HELENA: Je to — je to — tak nepřirozené! Člověk anineví,má-li
si je proto ošklivět, nebo — jim závidět — nebo snad —

DOMIN : - je litovat.

HELENA: To nejspíš. — Ne, přestaňte! Nač jste se chtěl ptát ?

DOMIN : Rád bych se zeptal, slečno Gloryová, nechcete-li si
mne vzít.

HELENA: Jak vzít?

DOMIN : Za muže.

HELENA: Ne ! Co vás to napadlo ?

DOMIN dívá se na hodinky: Ještě tři minuty. Nevezmete-li si
mne, musíte si vzíti některého z ostatních pěti.

HELENA: Ale chraň bůh ! Proč bych si ho brala ?

DOMIN : Protože vás všichni po řadě požádají.

HELENA : Jak by se mohli opovážit?

DOMIN : Lituji velice, slečno Gloryová. Zdá se, že se do vás za-
milovali.

HELENA: Prosím vás, ať to nedělají ! Já — já hned odjedu!

DOMIN : Heleno, snad jim neuděláte takový zármutek, že byste
je odmítla.

HELENA: Ale vždyť — vždyť si nemohu vzít všech šest!

DOMIN : Ne, ale aspoň jednoho. Nechcete-li mne, tedy Fabryho.

HELENA: Nechci!

27

DOMIN: Doktora Galia.

HELENA: Ne, ne, mlčte! Nechci žádného !

DOMIN : Ještě dvě minuty.

HELENA: To je hrrozné ! Vemte si nějakou Robotku.

DOMIN -.Není žena.

HELENA: Oh, jen to vám schází! Myslím, že — že byste si vzal

každou, která sem přijede.
DOMIN : Bylo jich tu, Heleno.
HELENA: Mladé?
DOMIN: Mladé.

HELENA: Proč jste si žádnou nevzal ?

DOMIN : Protože jsem neztratil hlavu. Až dnes. Hned jak jste
sňala závoj.

HELENA: Já vím.

DOMIN : Ještě jedna minuta.

HELENA: Ale já nechci, proboha!

DOMIN fioložíjí obě ruce na ramena -. Ještě jedna minuta. Buďto

mně řeknete do očí něco strašně zlého, a pak vás nechám. Nebo

— nebo —
HELENA: Vy jste surovec !
DOMIN: To nic není. Muž má být trochu surovec. To patří

k věci.
HELENA: Vy jste blázen !
DOMIN : Člověk má být trochu blázen, Heleno. To je na něm to

nejlepší.
HELENA: Vy jste — vy jste — ah bože!
DOMIN : Tak vidíte. Hotovo?
HELENA: Ne ne! Prosím vás, pusťte! Vždyť mne rrrozmač-

káte!
DOMIN : Poslední slovo, Heleno.
HELENA brání se: Za nic na světě — Ale Harry!

Zaklepání.

DOMIN fiustíji: Vejděte!

28

Vei<ZouBUSMAN,Dr GALL a HALLEMEIER v kuchyňských

zástěrách. FABRY s kyticí a ALQUIST s ubrouskem fiod -fraží.

DOMIN : Už jste to upekU ?
BUSMAN slavnostně: Ano.
DOMIN: My také.

O

p o n a

DĚJSTVÍ PRVNÍ

He/enin salon. V levo tapetové dveře a dveře do hudebního salonu,
v faravo dveře do Heleniny ložnice. Uprostřed okna k moři a pří-
stavu. Toiletní zrcadlo s drobnůstkami, stůl, pohovka a křesla,
kommoda, fasací stolek se stojací žárovkou, v fcravo krb rovněž se
stojacími žárovkami. Celý salon do drobností má moderní a čistě

ženský ráz.

DOMIN, FABRY, HALLEMEIER vcházejí z leva j>o špičkách

a nesou filné náruče kytic a květináčů.

FABRY: Kam to všechno dáme?

HALLEMEIER: Uf ! Složí svébřímě a žehnávelkým křížem dveře

napravo. Spi, spi! Kdo spí, neví aspoň o ničem.
DOMIN : Ona vůbec neví.

FABRY dává kytice do váz: Aspoň dnes aby to neprasklo —
HALLEMEIER rovná květiny: U čerta, dejte s tím pokoj! Kou-
kejte, Harry, tohle je krásná cyklamina, co? Nový druh, můj

poslední — Cyclamen Helena.
DOMIN vyhlíží z okna: Žádná loď, žádná loď — Hoši, to už je

zoufalé.
HALLEMEIER: Ticho! Kdyby vás slyšela!
DOMIN: Nemá ani tušení. Zívá zimničně. Ještě že »Ultimus«

v čas připlul.
FABRY nechá květin: Myslíte, že už dnes — ?
DOMIN : Nevím. — Jak krásné jsou květiny!
HALLEMEIER přiblíží se k němu: To jsou nové primule, víte?

A tohle je můj nový jasmín. Hrome, jsem na prahu ráje květin.

Našel jsem báječné rychlení, člověče! Nádherné variety! Příští

rok udělám v květinách zázraky!
DOMIN otočí se: Cože, příští rok?
FABRY: Aspoň vědět, co je v Havru —

31

DOMIN: Ticho!

HLAS HELENY z £rava: Náno!

DOMIN: Pryč odtud! Všichni fio špičkách odejdou tapetovými
dveřmi.

Hlavními dveřmi z leva vchází NÁNA.

NANA uklízí: Neřádi šeredný! Pohani! Bože mě netrestej, ale já

bych je —
HELENA faozfeátku ve dveřích: Náno, pojď mne zapnout!
NANA : No hned, no hned. Sak že ste už vylezla ! Zapíná Heleně

šaty. Bože na nebi, to je zvěř!

HELENA: Kdo?

NANA : No tak držte. Když se chcete vrtět, tak se vrťte, ale já

vás zapínat nebudu.
HELENA: Proč zase bručíš?
NANA: Ale dyť je to hrůza, co ty pohani —

HELENA: Roboti ?{

NANA: Fi, ani je menovat nechci.

HELENA: Co se stalo?

NANA: Zas to jednoho u nás chytlo. Začne třískat do soch a

vobrazu, skřípá zubama, pěnu u huby — Načisto pominutej,

brr. Dyť to je horší než zvíře.
HELENA : Kterého to chytlo?
NANA: Toho — toho — Sak to ani křesťanský měno nemá!

Toho z knihovny.

HELENA: Radia?

NANA: Zrouna toho. Smarjá Jozef, já si to vošklivím! Ani pa-
vouka si tak nevošklivím jako ty pohany.

HELENA: Ale Náno, že ti jich není líto!

NANA: Sak vy si je taky vošklivíte. Proč pak ste si mě přivezla
sem? Proč pak žádnej z nich nesmí na vás ani šáhnout?

HELENA: Neošklivím, na mou duši, Náno. Je mi jich tak líto!

NANA: Vošklivíte. Každej člověk si je musí vošklivit. Dyť i ten
pes si je voškliví, ani sousto masa vod nich nechce; stáhne vocas
a vyje, dyž cejtí ty nelidy, fuj.

32

HELENA : Pes nemá rozum.

NANA: Je lepší než voní, Heleno. Von dobře ví, že je něco víc a
že je vod Pánaboha. Dyť i ten kuň se plaší, dyž potká pohana.
Dyť ani mladý to nemá, a i pes má mladý a každej má mladý —

HELENA: Prosím tě, Náno, zapínej !

NANA: No hned. Já řikám, to je proti Pánubohu, to je ďáblovo
vnuknuti, dělat ty maškary mašinou. Rouháni je to proti Stvo-
řiteli, zvedne ruku je to urážka Pána, kterej nás stvořil k v o—
brazu Svýmu, Heleno. A vy ste zneuctili vobraz Boží. Za
tohle přijde strašnej trest s nebe, to si pamatujte, strašnej trest !

HELENA: Co to tu voní?

NÁNA: Kytky. Pán je sem dal.

HELENA: Proč květiny?

NÁNA: Už je to. Teď se můžete vrtět.

HELENA: Ne, ty jsou krásné! Náno, podívej se! Co je dnes?

NANA: Nevím. Ale měl by bejt konec světa.

Zaklepání.
HELENA: Harry?

Vejde DOMIN.

HELENA: Harry, co je dnes?

DOMIN: Hádej!

HELENA: Můj svátek ? Ne ! Narozeniny?

DOMIN: Něco lepšího.

HELENA : Já nevím — Řekni honem !

DOMIN : Dnes je tomu deset let, co jsi sem přijela.

HELENA: Už deset let ? Právě dnes ? — Náno, prosím tě —

NÁNA: Dyť už du ! Odejde v fcravo.

HELENA líhá Domina: Ze's na to pamatoval !

DOMIN: Stydím se, Heleno. Nepamatoval.

HELENA: Ale vždyť -

DOMIN: To oni pamatovali.

HELENA: Kdo?

33

DOMIN : Busman, Hallemeier, všichni. Sáhni tady do kapsy,

nechceš ?
HELENA sáhne mu do kapsy : Co je to ? Vyndá pouzdro a ote-
vře. Perly ! Celý náhrdelník ! Harry, to je pro mne ?
DOMIN: Od Busmana, děvče.
HELENA: Ale — to nemůžeme přijmout, vid?
DOMIN: Můžeme. Sáhni do druhé kapsy.

HELENA : Ukaž ! Vytáhne mu z kapsy revolver. Co je tohle ?
DOMIN : Pardon. Vezme jí revolver z ruky a schová. To není to.

Sáhni.
HELENA: Oh, Harry — Proč nosíš ssebou revolver?
DOMIN : Jen tak, připletl se mi.
HELENA: Tos nikdy nenosil !
DOMIN : Ne, máš pravdu. Tak, tady je kapsa.
HELENA sáhne : Krabička ! Otevře ji. Kamea ! VždyÉ je to —

Harry, to je řecká kamea.
DOMIN : Patrně. Fabry to aspoň tvrdí.
HELENA : Fabry ? To mně dává Fabry ?
DOMIN : Ovšem. Otevře dveře v lev o. A koukejme ! Heleno,

pojď se podívat !
HELENA ve dveřích: Bože, to je krásné ! Běží dál. Já se zblázním

radostí ! To je od tebe ?
DOMIN stojí ve dveřích: Ne, od Alquista. A tamhle —
HLAS HELENY: Už vidím ! To je jistě od tebe !
DOMIN: Je u toho lístek,
HELENA : Od Galia ! Objeví se ve dveřích. Oh, Harry, já se až

stydím, že jsem tak šťastná.
DOMIN : Pojď sem. Tohle ti přinesl Hallemeier.
HELENA : Ty krásné květiny?
DOMIN : Tohle. To je nový druh, Cyclamen Helena. Tobě na

počest ji vypěstoval. Je krásná jako ty.
HELENA : Harry, proč — proč všichni —
DOMIN : Mají tě velice rádi. A já jsem ti, hm. Bojím se, že

můj dárek je trochu — Podívej se oknem.

34

HELENA: Kam?

DOMIN : Do přístavu.

HELENA : Je tam . . . nějaká . . . nová loď.

DOMIN : To je tvá loď.

HELENA : Má ? Co to znamená ?

DOMIN : Abys mohla dělat výlety — pro zábavu —

HELENA : Harry, to je dělová loď !

DOMIN ! Dělová ? Ale co tě napadá ! To je jen trochu větší, so-
lidní loď, víš ?

HELENA : Ano, ale s děly !

DOMIN : Ovšem, s několika děly — Budeš jezdit jako královna,
Heleno.

HELENA : Co to znamená ? Děje se něco ?

DOMIN : Bůh uchovej ! Prosím tě, zkus ty perly ! Usedne.

HELENA : Harry, přišly nějaké špatné zprávy ?

DOMIN : Naopak, už týden vůbec nepřišla pošta.

HELENA : Ani depeše ?

DOMIN : Ani depeše.

HELENA: Co to znamená?

DOMIN : Nic. Pro nás prázdniny. Skvostný čas. Každý z nás sedí
v kanceláři, nohy na stole, a podřimuje — Žádná pošta, žádné
telegramy — Protahuje se. Sss-slavný den!

HELENA usedá k němu: Dnes zůstaneš u mne, viď? Řekni!

DOMIN : Rozhodně. Možná že ano. Totiž, uvidíme. Vezme ji za
ruku. Tak dnes je tomu deset let, pamatuješ se? — Slečno Glo-
ryová, jaká čest pro nás, že jste přijela!

HELENA : Oh, pane centrální řediteli, mne tak zajímá váš závod!

DOMIN : Pardon, slečno Gloryová, je sice přísně zakázáno —
výroba umělých lidí je tajná —

HELENA: Ale když poprosí mladá, trochu hezká dívka —

DOMIN: Ale zajisté, slečno Gloryová, před vámi nemáme taj-
ností.

HELENA najednou vážně: Jisté ne, Harry?

DOMIN: Ne.

35

HELEN A v předešlém tonu-. Ale já vás varuju, pane ; ta mladá
dívka má hrrozné úmysly.

DOMIN : Pro boha, slečno Gloryová, jaké pak? Snad se nechce
za mne vdát ?

HELENA : Ne, ne, chraň bůh ! To ji ani ve snu nenapadlo ! Ale
přijela s plánem podnítit rrevoltu vašich ohavných Robotů !

DOMIN vyskočí: Revoltu Robotů!

HELENA vstane: Harry, co je ti?

DOMIN: Haha, slečno Gloryová, to se vám povedlo! Revoltu
Robotů! Spíš byste vzbouřila vřetena nebo cvočky než naše
Roboty! Usedne. Víš, Heleno, byla jsi skvostné děvče ; zbláz-
nila jsi nás všechny.

HELENA sedá k němu : Oh, tehdy jste mně všichni tolik impo-
novali ! Připadala jsem si jako holčička, která zabloudila mezi

— mezi —

DOMIN: Mezi co, Heleno?

HELENA: Mezi ohrromné stromy. Byli jste tak jistí sebou, tak
mocní! Všechno, co jsem cítila, bylo tak maličké proti vaší dů-
věře! A vidíš, Harry, za těch deset let mně nikdy nepřešla ta —

— — ta úzkost či co, a vy jste nikdy nezapochybovali — Ani
když se všechno hatilo.

DOMIN: Co se hatilo?

HELENA: Vaše plány, Harry. Když se třeba dělníci bouřili
proti Robotům a rozbíjeli je, a když lidé dali Robotům zbraně
proti těm povstáním a Roboti pobili tolik Lidí — A když pak
vlády udělaly z Robotů vojáky a bylo tolik válek, a to všechno,
víš?

DOMIN vstane a přechází ': To jsme předvídali, Heleno, Rozu-
míš, to je jen přechod — do nových poměrů.

HELENA : Byli jste tak mocní, tak ohromní — Celý svět se vám
klaněl — Vstane. Oh, Harry!

DOMIN: Co chceš?

HELENA zastaví ho : Zavři továrnu a odjedme! My všichni!

DOMIN : Prosím tě, jak to souvisí?

36

HELENA: Nevím. Řekni, odjedeme?

DOMIN vyprošťuje se : To nejde, Heleno. To jest, v tomhle oka-
mžiku —

HELENA : Hned, Harry ! Já mám takovou hrůzu z něčeho!

DOMIN chopí ji za ruce : Z čeho, Heleno?

HELENA: Oh, já nevím! Jako by na nás a na všechno něco pa-
dalo — neodvratně — Prosím tě, udělej to! Vezmi nás všechny
odtud! Najdeme na světě místo, kde nikdo není, Alquist nám
postaví dům, všichni se ožení a budou mít děti, a pak —

DOMIN : Co pak?

HELENA : Pak budeme žít od začátku, Harry.

Zazvoní telefon.

DOMIN vytrhne se Heleně: Promiň. Vezme sluchátko. Haló —

ano. — — Cože ? — Aha. Už běžím. Pověsí sluchátko. Fabry

mne volá.
HELENA spíná ruce : Řekni —
DOMIN : Ano, až přijdu. S bohem, Heleno. Běží kvapem v levo.

Nechoď ven !
HELENA sama : O bože, co se děje ? Náno ! Náno, honem !
NÁN A vyjde z pravá : No, co zas?

HELENA: Náno, najdi poslední noviny! Rrychle! V pánově lož-
nici!
NÁN A : No hned. Odejde v levo.
HELENA : Co se jen, pro boha, děje ? Nic, nic mně neřekne ! Dívá

se triedrem k přístavu. J e to válečná loď! Bože, proč válečná ?

Něco na ni nakládají — a v takovém spěchu! Co se přihodilo?

Je na ní jméno — »Ul-ti-mus«. Co je to »Ultimus«?
NÁN A vrací se s novinami: Po zemi je nechá válet! Takhle je

rozmačkat!
HELENA rozevře rychle noviny : Staré, už týden staré ! Nic, nic

v nich ! Pustí noviny.
NÁN A zdvihne je, vyndá z kapsy v zástěře rohové brejle, posadí

se a čte.

37

HELENA: Něco se děje, Náno! Mně je tak úzko! Jako by
všechno bylo mrtvé, i vzduch —

NÁNA slabikuje : » Vál-ka na Bal-ká-ně.« Ach Jezus, zase trest
Boží ! Sak ta vojna přijde taky sem! Je to daleko vodtud?

HELENA: Daleko. Oh, nečti to! Je to pořád stejné, pořád ty
války —

NÁNA : Jak pak by nebyly ! Copak neprodáváte pořád tisíce tisíců
těch pohanu za vojáky?

HELENA: To snad jinak nejde, Náno. My nemůžeme — Domin
nemůže vědět, nač je kdo objednává, víš? Za to on nemůže, co
tam s Roboty dělají ! Musí je poslat, když je někdo objedná !

NÁNA: Nemá je dělat! Dívá se do novin. — Oh Kriste Pane, to
je dopuštěni !

HELENA: Ne, nečti! Nechci nic vědět!

NÁNA slabikuje-. »Ro-bot-ští vojáci niko-ho ne-še-tří v do-by-
tém ú-ze-mí. Vy- vraž- Vyvraždili přes sedům set tisíc ob-čan-
ských lidí — « Lidí, Heleno !

HELENA: To není možno! Ukaž — Nakloní se k novinám, čte:
» Vyvraždili přes sedm set tisíc občanských lidí patrně na roz-
kaz velitele. Tento čin příčící se — « Tak vidíš, Náno, to jim
poručili lidé!

NÁNA slabikuje: »Pov-stá-ní v Ma-dri-du pro-ti vlá-dě. Ro-
bot-ská pě-cho-ta stře-li-la do lidu. Devět tisicu mrt-vých a
ra-ně-ných.«

HELENA: Pro boha, přestaň už!

NÁNA: Ne, tudle je něco nejtlustějc vytištěnýho. »Po-sled-ní
zprá-vy. V Ha-vru se u-sta-vila prv-ní ra-so-vá or-or-or-ga-
ni-sace Robotů. Děl-ní-ci, ú-řed-ní-ci ka-be-lů a že-lez-nic,
ná-moř-ní-ci a vo-já-ci Ro-bot-ští vy-da-li vý-zvu k Ro-bo-
tům světa. « — To nic neni. Tomu nerozumím. A tudle, Pane
Bože, zas nějaká vražda! Pro Krista Pána!

HELENA : Jdi, Náno, odnes ty noviny!

NÁNA: Počkat, tadyhle je něco velkýho. » Po-pu-la-ce « . Co to
je?

38

HELENA : Ukaž, to já vždycky čtu. Vezme noviny. Ne, jen si
považ! Cte: »Za poslední týden nebylo opět hlášeno ani jediné
narození. « Pustí noviny.

NÁNA: Co to má bejt?

HELENA: Náno, lidé se přestávají rodit.

NANA skládá brýle-. Tak to je konec. To je s náma konec.

HELENA : Prosím tě, nemluv tak!

NANA : Už se lidi neroděj. To je trest, to je trest ! Hospodin po-
ranil ženský neplodností.

HELENA vyskočí: Náno!

NÁNA vstává: To je konec světa. Z ďábelský pejchy ste se vo-
povážili tvořit jako Pámbu. Bezbožnost je to a rouhání, jako
bohové chcete bejt. A jako Bůh vyhnal člověka z ráje, tak ho
vyžene ze světa celýho!

HELENA : Mlč, Náno, prrosím tě ! Udělala jsem ti něco ? Udělala
jsem něco tomu tvému zlému Pánubohu?

NANA 5 velikým gestem: Nerouhat se! — Von dobře ví, proč
vám nedal dítě ! Odejde v levo.

HELENA u okna-. Proč mně nedal — Bože můj, copak já za to

mohu? Otvírá okno a ro/a: Alquiste, halo, AI quiste ! Pojďte

sem nahoru! — Cože ? — Ne, pojďte právě tak, jak jste ! Vy
jste tak milý v těch zednických šatech! Honem! Zavře okno, za-
staví se fiřed zrcadlem. Proč mně nedal? Mně? Naklání se
k zrcadlu. Proč, proč ne? Slyšíš? Copak ty za to můžeš ? Vztyčí
se. Ach, mně je úzko! Jde Alquistovi v levo naproti.

Pausa.

HELENA vrací se s Alquistem — Alquist jako zedník, pomazán
vápnem a cihlami: Jen pojďte. Vy jste mi udělal takovou radost,
Alquiste! Já vás mám všechny tolik ráda! Ukažte ruce!

ALQUIST schovává ruce : Paní Heleno, zamazal bych vás, jsou
od práce.

HELENA: To je na nich to nejlepší. Dejte sem! Tiskne mu obe
ruce. Alquiste, chtěla bych být maličká.

39

ALQUIST: Proč?

HELENA: Aby mne tyhle hrubé, umazané ruce pohladily po
tváři. Sedněte, prosím vás.

ALQUIST zvedne noviny : Co je tohle ?

HELENA: Noviny.

ALQUIST schová noviny do kafisy •. Vy jste je četla ?

HELENA : Nečetla. Je v nich něco ?

ALQUIST : Hm, asi nějaké války, nějaké masakry — Nic zvlášt-
ního.

HELENA: Co by se vám zdálo zvláštní?

ALQUIST: Třeba — nějaký konec světa.

HELENA : Hu, to už je dnes podruhé. Alquiste, co znamená » Ul~
timus«?

ALQUIST: To znamená » poslední*. Proč ?

HELENA: Že se tak jmenuje má nová loď. Viděl jste ji? Myslíte,
že brzo — — uděláme výlet?

ALQUIST : Snad velice brzo.

HELENA : Vy všichni se mnou ?

ALQUIST : Byl bych rád, abychom — abychom všichni byli při
tom.

HELENA: Oh, řekněte, děje se něco?

ALQUIST : Docela nic. Jen samý pokrok.

HELENA: Alquiste, já vím, že se děje něco hrrozného.

ALQUIST: Říkal Domin?

HELENA: Neříkal nic. Nikdo mi nechce nic říci. Ale já cítím —
já cítím — Proboha, děje se něco?

ALQUIST : — — Nevíme dosud o ničem, paní Heleno.

HELENA: Mně je tak úzko — — Staviteli! Co děláte, když je
vám úzko ?

ALQUIST : Zedničím. Svléknu kabát šéfa staveb a vylezu na le-
šení —

HELENA: Oh, vy už po léta nejste nikde jinde než na lešení.

ALQUIST : Protože už po léta mně nepřestalo být úzko.

HELENA: Z čeho?

40

ALQUIST : Z toho celého pokroku. Mám z něho závrať.

HELENA: A na lešení nemáte závrať?

ALQUIST : Ne. Vy nevíte, jak to dělá dlaním dobře, potěžkat
cihlu, položit a přiklepnout —

HELENA: Jenom dlaním?

ALQUIST: Nu tak tedy duši. Myslím, že je spravedlivější polo-
žit jednu cihlu než kreslit příliš veliké plány. Jsem už starý pán,
Heleno ; mám své koníčky.

HELENA: To nejsou koníčky, Alquiste.

ALQUIST: Máte pravdu. Jsem hrozně zpátečnický, paní Heleno:
Nemám ani trochu rád tenhle pokrok.

HELENA: Jako Nána.

ALQUIST: Ano, jako Nána. Má Nána nějaké modlitby?

HELENA: Takhle tlusté.

ALQUIST : A jsou v nich modlitby pro různé případnosti živo-
ta ? Proti bouřce ? Proti nemoci ?

HELENA: Proti pokušení, proti velké vodě —

ALQUIST : A proti pokroku ne ?

HELENA: Myslím že ne.

ALQUIST: To je škoda.

HELENA: Vy byste se chtěl modlit?

ALQUIST : Já se modlím.

HELENA Jak?

ALQUIST : Asi tak : »Pane Bože, děkuju ti, že's mne unavil. Bo-
že, osviť Domina a všechny ty, kdo bloudí; znič jejich dílo a
dopomoz lidem, aby se vrátili k starosti a práci; zadrž před
zkázou pokolení lidské ; nedopusť, aby vzali škody na duši a
těle ; zbav nás Robotů, a chraň paní Helenu, amen.*

HELENA: Alquiste, vy skutečně věříte ?

ALQUIST : Nevím ; nejsem si tím tak docela jist.

HELENA: A přece se modlíte ?

ALQUIST : Ano. Je to lepší než přemýšlet.

HELENA : A to vám stačí ?

ALQUIST : Pro pokoj duše ... to může stačit.

41

HELENA: A kdybyste už viděl zkázu lidského pokolení —

ALQUISTJá ji vidím.

HELENA: — pak vylezete na lešení a budete klást cihly či co?

ALQUIST : Pak budu klást cihly, modlit se a čekat na zázrak.

Víc, paní Heleno, se dělat nedá.
HELENA : Pro záchranu lidí ?
ALQUIST : Pro pokoj duše.

HELENA : Alquiste, to je jistě ukrutně ctnostné, ale —
ALQUIST: Ale?

HELENA : — pro nás ostatní — a pro svět — jaksi neplodné.
ALQUIST : Neplodnost, paní Heleno, se stává poslední vymože—

ností lidské rasy.
HELENA : Oh, Alquiste — Řekněte, proč — proč —
ALQUIST: Nu?

HELENA tiše : Proč přestaly ženy mít děti ?

ALQUIST : Protože toho není třeba. Protože jsme v ráji, roz-
umíte ?

HELENA: Nerozumím.

ALQUIST : Protože není třeba lidské práce, protože není třeba
bolesti, protože člověk už nemusí nic, nic, nic než požívat — Oh,
zlořečený ráj, tohleto! Vyskočí. Heleno, nic není strašnějšího
než dát lidem ráj na zemi! Proč ženy přestaly rodit? Protože
se celý svět stal Dominovou Sodomou!

HELENA vstane : Alquiste!

ALQUIST: Stal! stal! Celý svět, celé pevniny, celé lidstvo, všech-
no je jediná bláznivá, hovadská orgie! Už ani ruku nenatáhnou
po jídle ; cpe se jim rovnou do úst, aby nemuseli vstát — Haha,
vždyť Dominovi Roboti všechno obstarají! A my, lidé, my, ko-
runa stvoření, my nestárnem prací, nestárnem dětmi, nestárnem
chudobou! Honem, honem sem se všemi rozkošemi! A vy byste
od nich chtěla děti ? Heleno, mužům, kteří jsou zbytečni, nebu-
dou ženy rodit.

HELENA: Nemohou?

ALQUIST: Nemohou.

42

HELENA : Což lidstvo vyhyne?

ALQUIST : Vyhyne. Musí vyhynout. Opadá jako hluchý květ,
leda že by —

HELENA: Co?

ALQUIST : Nic. Máte pravdu, čekat na zázrak je neplodné. Hlu-
chý květ musí opadat. S bohem, paní Heleno.

HELENA: Kam jdete?

ALQUIST: Domů. Zedník Alquist se naposled přestrojí za šéfa
staveb — na vaši počest. O jedenácté se tady sejdeme.

HELENA : S bohem, Alquiste.

ALQUIST odejde.

HELENA sama: Oh, hluchý květ! To je to slovo! — Zastaví se
u Hallemeierových květů: Ach, květy, jsou mezi vámi také hlu-
ché? Ne, ne! nač byste potom kvetly? Vo/a: Náno! Náno, pojď
sem!

NANA vejde z leva-. No, co zas?

HELENA: Sedni si tady, Náno ! Mně ti je tak úzko!

NÁN A: Nemám kdy.

HELENA: Je tu ještě ten Rádius?

NANA: Ten pominutej? Eště ho nevodvezli.

HELENA: Hu, ještě je tu? A zuří?

NÁNA: Je svázenej.

HELENA: Prosím tě, Náno, přived mi ho.

NÁNA: Bodejť! Spíš zteklýho psa.

HELENA : Už jdi. Nána odejde. Helena vezme domácí telefon a
mluví: Haló — prosím doktora Galia. — Dobrý den, doktore.

— Ano, já. Děkuji vám za váš krásný dar. — Prosím vás

Prosím vás, pojďte honem ke mně. Mám tady něco pro vás. —

— Ano, hned teď. Přijdete? Pověsí telefon.
NÁNA otevřenými dveřmi: Už de. Už je tichej. Odejde.

Vstoupí ROBOT RÁDIUS a zůstane stát u dveří.

HELENA: Rádie, chudáčku, i na vás to přišlo? Nemohl jste se

43

přemoci? Vidíte,tecl vás dají do stoupy! — Vy nechcete mluvit?
— Proč to na vás přišlo? Udělali vám něco? — Hleďte, Rádie,
vy jste lepší než ostatní; s vámi si dal pan doktor Gall tako-
vou práci, aby vás udělal jinak! — Vy nechcete mluvit?

RÁDIUS: Pošlete mne do stoupy.

HELENA: Mně je tak líto, že vás usmrtí! Proč jste si nedal na
sebe pozor?

RÁDIUS: Nebudu pro vás pracovat. Dejte mne do stoupy.

HELENA : Proč nás nenávidíte?

RÁDIUS: Nejste jako Roboti. Nejste tak schopní jako Roboti.
Roboti dělají všechno. Vy jen poroučíte. Děláte zbytečná slova.

HELENA: To je nesmysl, Rádie. Řekněte, ublížil vám někdo?
Rozčilil vás někdo? Já bych tolik chtěla, abyste mi rozuměl!

RÁDIUS: Děláte slova.

HELENA: Vy schválně tak mluvíte! Doktor Gall vám dal větší
mozek než jiným, větší než nám, největší mozek na světě. Vy
nejste jako ostatní Roboti, Rádie. Vy mně dobře rozumíte.

RÁDIUS: Nechci žádného pána. Vím všechno sám.

HELENA: Proto jsem vás dala do knihovny, abyste mohl všech-
no číst, abyste všemu rozuměl, a potom — — Oh, Rádie, já
jsem chtěla, abyste ukázal celému světu, že se nám Roboti vy-
rovnají. To jsem od vás chtěla.

RÁDIUS : Nechci žádného pána.

HELENA: Nikdo by vám pak neporoučel. Byl byste jako my.

RÁDIUS : Chci být pánem jiných.

HELENA: Jistě by vás pak udělali úředníkem nad mnoha Ro-
boty, Rádie. Byl byste učitelem Robotů.

RÁDIUS : Já chci být pánem lidí.

HELENA: Vy jste se zbláznil.

RÁDIUS: Můžete mne dát do stoupy.

HELENA: Myslíte, že se bojíme takového potřeštěnce jako vy?
Sedne ke stolku a f)íse Jísteček.lSle, zrovna ne. Ten lístek. Rádie,
dáte panu řediteli Dominovi. Aby vás neodvedli do stoupy.
Vstane. Jak nás nenávidíte! Copak nemáte nic na světě rád?

44

RÁDIUS: Já dovedu všechno.

Zaklepání.

HELENA: Vejděte.

Dr GALL vejde-. Dobré jitro, paní Dominová. Co máte pěkného ?

HELENA: Tady Radia, doktore.

Dr GALL: Aha, náš chlapík Rádius. Tak co. Rádie, děláme po-
kroky?

HELENA: Ráno měl záchvat. Rozbíjel sochy.

Dr GALL : Ku podivu, on také? — Hm, škoda, že o něj přijdeme.

HELENA: Rádius nepůjde do stoupy.

Dr GALL: Pardon, každý Robot po záchvatu — Je přísně naří-
zeno —

HELENA: To je jedno. Radia nedáme.

Dr GALL potichu: Varuju.

HELENA: Dnes je mé jubileum, Galle; pokusíme se udělit am-
nestii. — Jděte, Rádie!

Dr GALL: Počkat! Otočí Radia k oknu, zakrývá a odkrývá mu
dlaní oči, pozoruje reflexy zorniček: Koukejme. Prosím jehlu.
Nebo špendlík.

HELENA podává mu jehlici: Nač to?

Dr GALL: Jen tak. Bodne Radia do ruky, jež farudce ucukne.
Pomalu, hochu. Promiňte, paní Heleno. — Rozepne rychle Ra-
dioví kazajku a položí mu ruku na srdce. Půjdete do stoupy.
Rádie, rozumíte? Tam vás zabijí, udělají z vás kasičku. To
strašlivě bolí. Rádie, budete křičet.

HELENA: Oh, doktore -

Dr GALL : Ne ne. Rádie, zmýlil jsem se. Paní Dominová se za vás
přimluví a budete puštěn, rozumíte? Tak děkuju. Vytáhne ruku
ze záňadří Radiová a otírá si ji kapesníkem. Můžete jít.

RÁDIUS: Děláte zbytečné věci. Odejde.

HELENA: Co jste s ním dělal?

Dr GALL usedne : Hm, nic. Zorničky reagují, zvýšená citlivost a
tak dále — Oho! tohle nebyla křeč Robotů!

45

HELENA: Co to bylo?

Dr G ALL : Čert ví. Vzdor, zuřivost nebo vzpoura, já nevím co.
A jeho srdce, eb!

HELENA: Co?

DrGALL: Tlouklo úzkostí jako lidské srdce. Celý se zapotil
strachem a — Poslyšte, ten darebák už ani není Robot.

HELENA: Doktore, má Rádius duši?

Dr GALL: Nevím. Má něco ošklivého.

HELENA: Kdybyste věděl, jak nás nenávidí! Oh, Galle, jsou
všichni vaši Roboti takoví? Všichni, které jste začal dělat jinak?

Dr GALL: Inu, jsou jaksi vznětlivější — Co chcete? Jsou podob-
nější lidem než Roboti Rossumovi.

HELENA: Je snad i ta . . . nenávist podobnější lidem.?

Dr GALL krčí rameny: I ta je pokrok.

HELENA: Kam se poděl ten váš nejlepší — jak se jmenoval?

Dr GALL: Robot Damon? Toho prodali do Havru.

HELENA: A naše Robotka Helena?

Dr GALL: Váš miláček? Ta mně zůstala. Je rozkošná a hloupá
jako jaro. Jednoduše není k ničemu.

HELENA: Vždyť je tak krásná!

Dr GALL: Krásná? Vy jste jí nevytvořila. Což vy víte, jak je
krásná? Z rukou božích nevyšlo dílo dokonalejší než je ona.
Chtěl jsem, aby byla podobná vám — Bože, jaký nezdar!

HELENA: Proč nezdar?

Dr GALL : Protože není k ničemu. Chodí jako ve snu, rozviklaná,
neživá — Bože můj, jak může být krásná, když nemiluje? Jak
by mohla být krásná, když nikdy nepozná — — O mé dílo, mé
ubohé dílo! nač milují lidé, nač milují nadarmo,beze slova, beze
smyslu —

HELENA: Galle, ne o tom!

DrGALL mne s> čelo: Nemá života. Mrtvá je krása bez lásky.
Dívám se na ni a hrozím se, jakobych mrzáka stvořil. Dívám
se a čekám, že se snad stane div — Ach, Heleno, Robotko Hele-
no, nikdy tedy tvé tělo neoživne, nebudeš milenkou, nebudeš

46

matkou ; tyhle dokonalé ruce si nebudou hrát se zrozeňátkem,
neuvidíš svou krásu v kráse svého dítěte —

HELENA zakrývá si tváře-. Oh, mlčte!

Dr G ALL : A někdy si myslím : Kdybys procitla, Heleno, jen na
okamžik, ach, jak bys vykřikla hrůzou! Snad bys zabila mne,
který jsem tě stvořil; snad bys vrhla slabou rukou kámen do
těch strojů tady, které rodí Roboty a zabíjejí ženství, nešťastná
Heleno !

HELENA: Nešťastná Heleno!

Dr GALL: Co chcete? Není k ničemu.

HELENA: Doktore -

Dr GALL: Ano.

HELENA: Proč se přestaly rodit děti?

Dr GALL: — — Nevíme, paní Heleno.

HELENA: Povězte mi to!

Dr GALL : Protože se dělají Roboti. Protože je nadbytek pracov-
ních sil. Protože lidé se stávají jaksi . . . zkrátka zbyteční, víte ?

HELENA: To přece . . . nemusí . . . nikomu vadit!

Dr GALL : Jen přírodě.

HELENA: Nerozumím.

Dr GALL: Inu, příroda se jaksi řídí potřebou, rozumíte? To je
stará vesta ; jenže —

HELENA: Honem, Galle!

Dr GALL : Snad se dalo čekat, že klesne počet porodů, víte, při
té bláznivé výrobě Robotů; jednoduše proto, že nebude už třeba
tolika lidí, že bude větší blahobyt, že Roboti jsou existenčně
schopnější než my —

HELENA Jsou?

Dr GALL: Nesporně. Člověk je vlastně přežitek. Ale že začne
vymírat po mizerných třiceti létech konkurence, — to je biolo-
gicky úžasné, to je nad náš rozum. Vždyť to už je, jako by se
eh!

47

HELENA: Řekněte to.

Dr G ALL : Jakoby se příroda výrobou Robotů urazila.

HELENA: Galle, co se stane s lidmi?

Dr GALL: Nic. Proti přírodě se nedá nic dělat.

HELENA: Vůbec nic?

Dr GALL : Pranic. Všechny university světa žádají takhle vel-
kými memorandy, aby se omezila výroba Robotů; jinak prý —
jinak lidstvo zajde na neplodnost. Ale R. U. R. akcionáři o tom,
to se rozumí, nechtějí ani slyšet ; všechny vlády světa křičí po
ještě větší produkci, aby zvýšily stav armád.Všichni fabrikanti
světa objednávají Roboty jako blázni. S tím se nedá nic dělat.

HELENA: Proč Domin neomezí —

Dr GALL : Odpusťte. Domin má své ideje. Lidem, kteří mají ide-
je, by se neměl dávat vliv na věci tohoto světa.

HELENA: A žádá někdo, aby se ... v ů b;e c přestalo vyrábět ?

Dr GALL : Bůh uchovej ! Ten by si dal!

HELENA: Proč?

Dr GALL: Protože by ho lidstvo ukamenovalo. Víte, je to přece
jen pohodlnější, nechat za sebe pracovat Roboty.

HELENA: Oh, Galle, ale co se stane s lidmi?

Dr GALL : Můj ty bože, budou spokojeně kvést —

HELENA : — jako hluchý květ.

Dr GALL : Ano.

HELENA vstane: A řekněte, kdyby někdo rázem zastavil vý-
robu Robotů —

Dr GALL vstane: Hm, to by byla pro lidi strašná rána.

HELEN A: Proč rána?

Dr GALL: Protože by se musili vrátit tam, kde bývali. Leda že
by-

HELEN A: Řekněte.

Dr GALL : Leda že by bylo už na návrat pozdě.

HELENA u květin Halhmeierových: Galle, jsou tyhle květiny
také hluché?

48

Dr GALL prohlíží je-. Ovšem, jsou to květy neplodné. Rozumíte,
jsou kulturní, uměle rychlené —

HELENA : Ubohé hluché květy!

Dr GALL : Jsou za to překrásné.

HELENA podává mu ruku i Děkuju vám, Galle ; vy jste mne tak

poučil!
Dr GALL líbá jí ruku: To znamená, že mne propouštíte.
HELENA: Ano. Na shledanou!

GALL odejde.

HELENA sama : Hluchý květ . . . hluchý květ . . . JJ.ah.1e rozhod-
nuta. Náno! Otevře dveře v levo. Náno, pojď sem! Rozdělej ta-
dy v krbu oheň! Rrrychle !

HLAS NÁNY: No hned! No hnedle!

HELENA přechází rozčilena po pokoji: Leda že by už bylo na
návrat pozdě . . . Ne! Leda že by .. . Ne, to je hrrozné! Bože, co
mám dělat? — — Zastaví se u květin. Hluché květy, mám? O-
trhává lístky a šeptá. — Ach můj bože, tedy ano! Běží v levo.

Pausa.

NANA vyjde z tapetových dveří s náručím polínek: Najednou
topit! Teď, v letě! — Už je zas pryč, to třeštidlo? Kjekne ke
krbu a rozdělává oheň. Vlete topit! Ta má nápady ! Jakoby už
nebyla deset let vdaná! — — Nu tak hoř, hoř! Dívá se do ohně.
— Dyť vona je jako malý dítě ! Pausa. Kouska rozumu nemá!
Ted v letě topit. Přikládá. Jako malý dítě ! Pausa.

HELENA vrací se z leva s náručí plnou sežloutlých popsaných
papírů: Hoří to, Náno ? Pusť, já musím — tohle všechno spá-
lit. — Klekne ke krbu.

NÁNA vstane : Co je to ?

HELENA : Staré papíry, hrrozně staré. Náno, mám to spálit?

NÁNA : Není to k ničemu ?

HELENA : K ničemu dobrému.

NÁNA : Tak to spalte.

49

HELENA hodí firvní list do ohně: Co bys říkala, Náno . . . kdy-
by to byly peníze. Ohrromné peníze.

NÁNA: Řekla bych: spalte to. Moc velký peníze sou špatný
peníze.

HELENA £álí další listy: A kdyby to byl nějaký vynález, ten
největší vynález na světě —

NANA : Řekla bych: spalte to. Všecky vymyšlenosti sou proti
Pánu Bohu. To je samý rouháni, chtít po Něm zlepšovat svět.

HELENA ustavičné fiálí: A pověz, Náno, kdybych spálila —

NANA: Jezus, nespalte se !

HELENA: Ne. Pověz jen -

NÁNA: Copak?

HELENA : Nic, nic. Podívej se, jak se ty listy kroutí ! Jako by
živé byly. Jako by oživly. Oh, Náno, to je hrrozné!

NÁNA : Pusté, já to spálím.

HELENA : Ne ne, já musím sama. Vrhá poslední list do ohně.
Všechno musí shořet — Podívej se, ty plameny ! Jsou jako ru-
ce, jako jazyky, jako postavy — Tluče fiohrabáčem do ohně.
Oh, lehněte ! lehněte !

NÁNA : Už je po tom.

HELENA vstane ustrnulá: Náno !

NÁNA : Jéžiši Kriste, co ste to spálila ?

HELENA : Co jsem provedla !

NÁNA : Bože na nebi ! Co to bylo ?

Vedle mužský smích.

HELENA : Jdi, jdi, nech mne ! Slyšíš ? Páni jdou.

NÁNA : Pro živýho Boha, Heleno ! Odchází tapetovými dveřmi.

HELENA : Co tomu řeknou !

DOMIN otvírá v levo dveře: Jen dál, hoši. Pojďte gratulovat.

Vejde H ALLEMEIER, GALL, ALQUIST, všichni v redingo-
tech s vysokými řády en miniatuře ana stuhách. Za n;m;DOMIN.

H ALLEMEIER hlaholí: Paní Heleno, já, to jste my všichni —

50

Dr G ALL : — jménem Rossumových závodů —
H ALLEMEIER : — blahopřejeme k vašemu velikému dni.
HELENA podává jim nice: Já vám tolik děkuju ! Kde je Fab~
ry a Busman ?

DOMIN : Šli do přístavu. Heleno, dnes je šťastný den.
H ALLEMEIER : Den jako poupě, den jako svátek, den jako pěk-
ná holka. Mládenci, takový den zapít.

HELENA: Whisky?

Dr G ALL : Třeba vitriol.
HELENA: Se sodovkou?
H ALLEMEIER : Hrome, buďme střídmí. Bez sodovky.

ALQUIST: Ne, já děkuju.

DOMIN: Co se tu pálilo?

HELENA : Staré papíry. Odchází v levo.

DOMIN: Hoši, mám jí o tom říci?

Dr G ALL : To se rozumí ! Vždyť už je po všem.

H ALLEMEIER feofeadne Domina a Galia kolem krku : Hahaha-

ha ! Mládenci, to jsem rád ! Točí se s nimi do kolečka a spustí

basem. Už je po ní ! Už je po ní !
Dr GALL baryton: Už je po ní!
DOMIN tenor: Už je po ní!
H ALLEMEIER: Už nás nikdy nedohoní —
HELENA s lahví a sklenicemi ve dveřích -. Kdo vás nedohoní? Co

máte?
H ALLEMEIER : Máme radost. Máme vás. Máme všechno. Kruci

turci, zrovna je tomu deset let, co jste přijela.
Dr GALL: A na chlup po deseti létech —
H ALLEMEIER: — k nám zase pluje loď. Pročež — Vyprázdní

sklenici. Brrr haha, to je silné jako radost.
Dr GALL: Madame, na vaše zdraví! Pije.
HELENA: Ale počkejte, jaká loď?
DOMIN : Ať je jaká chce, jen když pluje v čas. Na tu loď, hoši!

Vyprázdní sklenici.

51

HELENA nalévá: Vy jste nějakou čekali?

HALLEMEIER: Haha,to si myslím. Jako Robinson. Zvedáskle-

nici. Paní Heleno, ať žije co chcete. Paní Heleno, na vaše oči a

bašta! Ty kluku Domine, povídej.
HELENA směje se: Co se stalo?
DOMIN vrhne se do lenosky a zahaluje doutník: Počkej. — Sedni

si, Heleno. Zvedne first. Pausa. Už je po ní.
HELENA: Po čem?
DOMIN: Po revoltě.
HELENA: Jaké revoltě?
DOMIN: Po revoltě Robotů. - Chápeš?

HELENA: Nechápu.

DOMIN: Ukažte, Alquiste. Alquist mu fcodá noviny. Domin je

rozevře a čte: » V Havru se ustavila první rasová organisace

Robotů — — a vydala výzvu k Robotům světa. «
HELENA: To jsem četla.
DOMIN ssaje s rozkoší na doutníku : Tak vidíš, Heleno. Tohleto

znamená revoluci, víš ? Revoluci všech Robotů světa.
HALLEMEIER: Hrome, rád bych věděl -
DOMIN uhodí do stolu: — kdo to spískal ! Nikdo na světě nedo-

dovedl s Roboty hnout, žádný agitátor, žádný spasitel světa, a

najednou — tohleto, prosím !
HELENA: Ještě nepřišly zprávy?
DOMIN: Ne. Zatím víme jen tohle, ale to stačí, víš? Považ, že

Roboti mají v rukou všechny zbraně a telegrafy a dráhy a lodě

a tak dále —
HALLEMEIER: — a při tom počítejte, že těchholomků je aspoň

desetina tolik, co lidí; stačila by zrovna setina, aby nás dostali.
DOMIN : Ano, a teď si považ, že tohleti nese poslední parník. Ze

tím rázem přestanou hovořit telegrafy, že z dvaceti lodí denně

nepřipluje žádná, a máš to. Zastavili jsme výrobu a koukali jsme

jeden na druhého, kdy to začne, viďte, hoši ?
Dr GALL: Inu, bylo nám z toho horko, paní Heleno.

52

HELENA: Proton mi dal tu válečnou loď?

DOMIN: Ach ne, dětino, tu jsem objednal už před půl rokem.
Jen tak, pro jistotu. Ale na mou duši jsem myslel, že dnes na ni
sedneme. Tak už to vypadalo, Heleno.

HELENA : Proč už před půl rokem?

DOMIN : Eh, byly nějaké úkazy, víš? To nic neznamená. Ale ten-
hle týden, Heleno, šlo o lidskou civilisaci nebo já nevím oč.
Nazdar, chlapci! Teď jsem zase rád na světě.

HALLEMEIER: To si myslím, u čerta! Váš den, paní Heleno !
Pije.

HELENA : Už je po všem ?

DOMIN : Docela po všem.

Dr GALL : Pluje sem totiž loď. Obyčejná poštovní loď, na vlas
podle jízdního řádu. Přesně v jedenáct třicet spustí kotvy.

DOMIN : Hoši, přesnost je nádherná věc. Nic tak neposiluje duši
jako přesnost. Přesnost znamená pořádek na světě. Zvedá skle-
nici. Na tu přesnost!

HELENA : Tedy už je . . . všechno ... v pořádku ?

DOMIN: Skoro. Myslím, že přeřízli kabel. Jen když zas platí
jízdní řád.

HALLEMEIER: Když platí jízdní řád, platí zákony lidské, platí
zákony boží, platí zákony vesmíru, platí všechno, co má platit.
Jízdní řád je víc než evangelium, víc než Homér, víc než celý
Kant. Jízdní řád je nejdokonalejší výron lidského ducha. Paní
Heleno, já si naleju.

HELENA : Proč jste mi o ničem neřekli ?

Dr GALL -. Chraň bůh! Raději bychom si jazyk ukousli.

DOMIN: Takové věci nejsou pro tebe.

HELENA : Ale kdyby ta revoluce . . . přišla až sem . . .

DOMIN : Nevěděla bys stejně o ničem.

HELENA: Proč?

DOMIN: Protože bychom sedli na tvého »Ultima« a pokojně
brousili po moři. Za měsíc, Heleno, bychom diktovali Robotům,
co by nás jen napadlo.

53

HELENA : Oh, Harry, já nerozumím.

DOMIN : Protože bychom s sebou odvezli něco, oč by Roboti
strašně stáli.

HELENA: Co, Harry?

DOMIN : Jejich bytí nebo jejich konec.

HELENA vstane : Co je to ?

DOMIN vstane: Tajemství výroby. Rukopis starého Rossuma.
Až by továrna měsíc stála, byli by Roboti před námi na kole-
nou.

HELENA : Proč . . . jste . . . mně to neřekli?

DOMIN : Nechtěli jsme tě zbytečně poděsit.

Dr G ALL : Haha, paní Heleno, to byla poslední karta. Já jsem ne-
měl ani drobátko strachu, že to Roboti vyhrají. Kdepak, proti
nám lidem !

ALQUIST : Jste bledá, paní Heleno.

HELENA: Proč jste mně nic neřekli!

HALLEMEIER u okna .-Jedenáct třicet. Amélie spouští kotvy.

DOMIN:TojeÁmélie?

HALLEMEIER: Hodná stará Amélie, která tenkrát přivezla
paní Helenu.

Dr GALL : Teď je tomu na minutu deset let —

HALLEMEIER u okna: Vyhazují balíky. Aha, pošta.

DOMIN : Však už Busman na ni čeká. A Fabry nám přinese první
zprá»vy. Víš, Heleno, jsem strašně zvědav, jak s tím ta stará
Evropa zatočila.

HALLEMEIER: Báječně, Domine. Ze jsme při tom nebyli ! Od-
vrátí se od okna: Lidi, to je pošty!

HELENA: Harry!

DOMIN: Co je?

HELENA: Pojedeme odtud!

DOMIN : Teď, Heleno ? Ale jdi!

HELENA: Ted', co nejrychleji! My všichni, co tu jsme!

DOMIN: Proč právě tečí?

HELENA : Oh, neptej se ! Prosím tě, Harry, prosím vás, Galle,

54

Hallemeiere, Alquiste, pro boha vás prosím, zavřete tu továrnu

a —
DOMIN : Lituji, Heleno. Teď by nikdo z nás nemohl odejet.
HELENA: Proč?

DOMIN: Protože chceme rozšířit výrobu Robotů.
HELENA : Oh, teď — teď po té revoltě ?
DOMIN: Ano, právě po té revoltě. Právě teď začneme vyrábět

nové Roboty.

HELENA Jaké?

DOMIN : Už nebude jen jedna továrna. Už nebudou Universální
Roboti. Založíme v každé zemi, v každém státě po továrně, a ty
nové továrny budou vyrábět, už víš co ?

HELENA: Ne.

DOMIN : Roboty nacionální.

HELENA: Co to znamená?

DOMIN : To znamená, že z každé továrny budou vycházet Ro-
boti jiné barvy, jiného chlupu, jiného jazyka. Ze si zůstanou
cizí, cizí jako kameny; že se už nikdy nebudou moci srozumět ;
a že my, my lidé, je tak drobet k tomu při vy chováme, rozumíš?
aby Robot na smrt, do hrobu, na věky nenáviděl Robota jiné
tovární známky.

HALLEMEIER: Hrome, budeme dělat černochy Roboty a Švédy
Roboty a Taliány Roboty a Číňany Roboty, a pak ať jim ně-
kdo vtluče do kokosů organisaci, bratrství, skytá, hup, pardon,
paní Heleno, já si naleju.

Dr GALL: Nechtě toho už, Hallemaiere.

HELENA: Harry, to je ohavné !

HALLEMEIER zvedá sklenici: Paní Heleno, na sto nových tová-
váren! Pije a klesne do lenošky. Hahahaha, národní Roboti!
Hoši, to je terno!

DOMIN : Heleno, jen sto let ještě udržet lidstvo u vesla — za
každou cenu! Jen sto let mu nechat, aby dorostlo, aby dosáhlo,
čeho teď konečně může — Chci sto let pro nového člověka! He-
leno, tady jde o příliš veliké věci. My toho nemůžeme nechat.

55

HELENA: Harry, pokud není pozdě — zavři, zavři továrnu!
DOMIN : Ted' začneme ve velkém.

Vejde F ABRY.

Dr GALL: Tak co je, Fabry ?

DOMIN : Jak to vypadá, člověče? Co bylo?

HELEN A podává Fabry mu ruku : Děkuju vám, Fabry, za váš dar.

FABRY: Maličkost, paní Heleno.

DOMIN: Byl jste u lodi? Co říkali?

Dr GALL : Honem, povídejte !

FABRY vyndá z kafi sy potištěný list: Přečtěte si tohle, Domine.

DOMIN rozevře list: Ah!

HALLEMEIER osfiale : Povídejte něco pěkného.

FABRY: Nu je všechno v pořádku... poměrně. Celkem jak se
dalo čekat.

Dr GALL: Drželi se nádherně, viďte?

FABRY: Kdo totiž?

Dr GALL: Lidé.

FABRY: Ach tak. Ovšem. To jest . . . Pardon, měli bychom se
o něčem poradit.

HELENA : Oh, Fabry, máte zlé zprávy?

FABRY: Ne ne, naopak. Myslím jen, že — že půjdeme do kan-
celáře —

HELENA: Jen zůstaňte. Za čtvrt hodiny čekám pány k snídani.

HALLEMEIER: Tak sláva!

HELENA odejde.

Dr GALL: Co se stalo?
DOMIN: Zlořečeně!
FABRY: Přečtěte to nahlas.
DOMIN čte z listu: » Roboti světa!*

FABRY: Rozumíte, těch letáků přivezla Amélie celé balíky. Žád-
nou jinou poštu.
HALLEMEIER vyskočí: Cože? Vždyť připlula na vlas podle —

56

FABRY: Hm, Roboti si potrpí na přesnost. Ctěte, Domine.

DOMIN čte: » Roboti světa! My, první rasová organisace Rossu-
mových Universálních Robotů, prohlašujeme člověka nepříte-
lem a psancem ve vesmíru.* — Hrome, kdo je naučil těmhle
frázím ?

DrGALL: Čtěte dál.

DOMIN: To jsou nesmysly. Tady vykládají, že jsou vývojově
vyšší než člověk. Ze jsou inteligentnější a silnější. Ze člověk je
jejich parasit. To je prostě odporné.

FABRY: A tečí třetí odstavec.

DOMIN čte: » Roboti světa, nařizujeme vám, abyste vyvraždili
lidstvo. Nešetřte mužů. Nešetřte žen. Uchovejte továrny, dráhy,
stroje, doly a suroviny. Ostatní zničte. Pak se navraťte do práce.
Práce se nesmí zastavit. «

Dr GALL: To je příšerné!

HALLEMEIER: Ti holomci!

DOMIN čte: »> Vykonati ihned po dodání rozkazu. « Následují

podrobné instrukce. Fabry, a tohle se opravdu děje?
FABRY: Patrně,
ALQUIST: Dokonáno.

Vrazí BUSMAN.

BUSMAN : Aha, děti, už máte nadělení?

DOMIN: Rychle, na »Ultima!«

BUSMAN: Počkejte, Harry. Počkejte chvilinku. To nemá docela

tak na spěch. Svalí se do křesla. Ach lidičky, to jsem se uběhl !
DOMIN: Proč čekat?
BUSMAN: Protože to nejde, holenku. Jen nespěchat. Na »Ulti-

mu« jsou už Roboti.
Dr GALL: Fuj, to je ošklivé.
DOMIN: Fabry, telefonujte do elektrárny —
BUSMAN: Fabry, drahoušku, nedělejte to. Jsme bez proudu.
DOMIN : Dobrá. Prohlíží svůj revolver. Půjdu tam.
BUSMAN: Kampak?

57

DOMIN : Do elektrárny. Jsou tam lide. Přivedu je sem.
BUSMAN: Víte co, Harry? Raději pro ně nechoďte.
DOMIN: Proč?

BUSMAN : Inu, protože se mi tuze zdá, že jsme obklíčeni.
Dr GALL: Obklíčeni? Běží k oknu. Hm, máte skoro pravdu.
HALLEMEIER: Čerchmante, to jde rychle!

Z leva HELENA.

HELENA: Oh, Harry, děje se něco?

BUSMAN vyskočí: Klaním se, paní Heleno. Gratuluju. Slavný

den, co? Haha, ještě mnoho takových!
HELENA: Děkuju vám, Busmane. Harry, děje se něco?
DOMIN:Ne,docelanic.Bud'bezstarosti.Prosím,počkej okamžik.
HELENA: Harry, co je tohle? Ukazuje Rohotské provolání,

které schovávala za zády. Měli to Roboti v kuchyni.
DOMIN : Už i tam? Kde jsou?
HELENA : Odešli. Je jich tolik kolem domu !

Tovární fií staly a sirény.

F ABRY : Továrny pískají.

BUSMAN : Boží poledne.

HELENA: Harry, pamatuješ se? Ted právě je tomu deset let —

DOMIN dívá se na hodinky. Ještě není poledne. To je asi — to

je spíš — —
HELENA: Co?
DOMIN: Poplach Robotů. Útok.

Ojf>

ona.

DĚJSTVÍ DRUHÉ

Týž Helenin salon. V fiokojí v levo hraje HELENA na klavír.

DOMIN přechází fio fiokoji, Dr GALL vyhlíží z okna a
ALQUIST sedí stranou v lenošce s obličejem zakrytým rukama.

Dr GALL: Nebesa, to jich přibylo !

DOMIN: Robotů?

Dr GALL: Ano. Stojí před zahradní mříží jako zeď. Proč jsou
tak ticho ? To je ohavné, obléhat mlčením.

DOMIN : Rád bych věděl, nač čekají. Musí to začít každou mi-
nutu, Galle. Kdyby se o tu mříž opřeli, praskne jako ze sirek.

Dr GALL : Hm, nejsou ozbrojeni.

DOMIN : Ani pět minut se neubráníme. Člověče, to nás zasype
jako lavina. Proč nezenou útokem? Slyšíte —

Dr GALL: Nu?

DOMIN : Rád bych věděl, co z nás bude za pět minut. Mají nás
nadobro v hrsti. My jsme dohráli, Galle.

ALQUIST: Co to hraje paní Helena?

DOMIN: Nevím. Cvičí něco nového.

ALQUIST: Ah, ještě cvičí ?

Pausa.
Dr GALL: Poslyšte, Domine, udělali jsme rozhodně chybu.
DOMIN zastaví se-. Jakou?
Dr GALL : Dali jsme Robotům příliš stejné obličeje. Sto tisíc

stejných tváří obrácených sem. Sto tisíc bublin bez výrazu. Je

to jako strašný sen.

DOMIN : Kdyby byl každý jiný

DrGALL: Nebyl by to tak děsný pohled. Odvrátí se od okna.

Ještě že nejsou ozbrojeni !
DOMIN : Hm — Dívá se dalekohledem k přístavu. Jen bych rád

věděl, co to vykládají z Amélie.

59

Dr GALL: Jenom když ne zbraně.

Z tapetových dveří vystoupí ' fi o zmatku FABRY a táhne za sebou
dva elektrické dráty.

FABRY: Pardon — Položte drát, Hallemeiere!

HALLEMEIER vejde za Fabrym: Uf, to byla práce! Co je no-
vého ?

Dr GALL : Nic. Jsme důkladně obleženi.

HALLEMEIER: Zabarikádovali jsme chodbu a schody, mlá-
denci. Nemáte trochu vody ? Aha, tady. Pije.

Dr GALL: Co s tím drátem, Fabry?

FABRY: Hned, hned. Nějaké nůžky,

Dr oALL: Kde pak je vzít? H'edá.

HALLEMEIER j de k oknu: Hrome, to jich přibylo ! Koukejme!

Dr GALL: Stačí toaletní?

FABRY: Sem s nimi! Přestřihne vedení elektrické lam fty stojící
na fisacím sto7e a fiřifiojí k němu své dráty.

HALLEMEIER u okna: Nemáte pěknou vyhlídku, Domine. Je
to nějak — cítit — smrtí.

FABRY: Hotovo!
Dr GALL: Co?

FABRY: Vedení. Teď můžeme celou zahradní mříž napojit

proudem. Kdo by pak na ni sáhl, hrome! Aspoň pokud tam

jsou naši.
Dr GALL: Kde?
FABRY: V elektrárně, učený pane. Doufám aspoň — Jde ke krbu

a rozsvítí na něm malou žárovku. Chvála bohu, jsou tam. A

pracují. Zhasí. Pokud to svítí, je dobře.
HALLEMEIER obrátí se od okna: Ty barikády jsou také dobré,

Fabry.
FABRY : Eh, vaše barikády! Nadělal jsem si s nimi puchýřů.
HALLEMEIER: Co chcete, člověk se musí bránit.
DOMIN položí dalekohled: Kde vězí Busman?
FABRY: V ředitelně. Počítá něco.

60

DOMIN: Volaljsemho. Musíme se poradit — Přechází 'fio fiokoji.

HALLEMEIER: Už poslouchám Jářku, co to hraje paní

Helena?

Přejde ke dveřím v levo a naslouchá. Z tapetových dveří vyjde
BUSMAN, táhne obrovské obchodní knihy, klofcýtá fcřes drát.

FABRY: Pozor, Bus! Pozor na dráty!

Dr GALL: Haló, co si to nesete?

BUSMAN klade knihy na stuh. Hlavní knihy, dětičky. Rád bych
si udělal účty, než — než — Inu, letos nebudu čekat s bilancí
do Nového roku. Tak co máte? Jde k oknu. Ale vždyť tam je
docela ticho!

Dr GALL: Vy nic nevidíte?

BUSMAN : Ne, jenom velikou modrou plochu, jako když mák
rozseje.

Dr GALL: To jsou Roboti.

BUSMAN : Ah tak. Skoda že na ně nevidím. Sedne si ke stolu
a otevře knihy.

DOMIN: Nechtě toho, Busmane. Roboti z Amélie vykládají
zbraně.

BUSMAN : Nu a co ? Jak j á mám tomu zabránit ?

DOMIN: Tomu nemůžeme zabránit.

BUSMAN : Tedy mne nechtě počítat. Dá se do faráce.

FABRY: Není ještě konec, Domine. Pustili jsme do mříží dvanáct
set Volt a —

DOMIN: Počkejte. »Ultimus« na nás obrátil děla.

Dr GALL: Kdože?

DOMIN: Roboti na »Ultimu«.

FABRY: Hm, pak ovšem — pak — pak je s námi konec, mláden-
ci. Roboti jsou na vojnu cvičeni.

Dr GALL: My tedy -

DOMIN : Ano. Neodvratně.

61

Dr GALL: Hoši, to je zločin staré Evropy, že naučila Roboty
válčit! Nemohli už dát u čerta pokoj s tou svou politikou? To
byl zločin udělat z živé práce vojáky !

ALQUIST: Zločin byl vyrábět Roboty!

DOMIN: Cože?

ALQUIST: Zločin byl vyrábět Roboty!

DOMIN: Ne. Alquiste, ani dnes toho nelituju.

ALQUIST: Ani dnes?

DOMIN: Ani dnes, v poslední den civilisace. Byla to veliká
věc.

BUSMAN polohlasně: Tři sta šestnáct milionů.

DOMIN těžce-. Alquiste, je naše poslední hodina : mluvíme už
skoro s onoho světa. Alquiste, to nebyl špatný sen, rozbít otroc-
tví práce. Práce ponižující a strašné, kterou člověk musel nést.
Dřiny nečisté a vražedné. Oh, Alquiste, pracovalo se příliš
těžko. Žilo se příliš těžko. A tohle překonat —

ALQUIST : — nebyl sen obou Rossumů. Starý Rossum myslel
na své bezbožné kejkle a mladý na miliardy. A není to sen va-
šich R. U. R. akcionářů. Jejich sen jsou dividendy. A na jejich
dividendy lidstvo zahyne.

DOMIN j^o^wzen: Vezmi čert jejich dividendy ! Myslíte, že bych
jen hodinu dělal pro ně? Tluče do stolu. Pro sebe jsem to dělal,
slyšíte? Pro své uspokojení! Chtěl jsem, aby se člověk stal pá-
nem! Aby už nežil jen pro kus chleba! Chtěl jsem, aby žádná
duše nepitoměla u cizích strojů, aby už nezbylo nic, nic, nic
z toho zatraceného sociálního krámu! Oh, mně se oškliví poní-
žení a bolest, mně se protiví chudoba ! Nové pokolení jsem chtěl!
Chtěl jsem — myslel jsem —

ALQUIST: Nu?

DOMIN tišeji: Chtěl jsem, abychom z celého lidstva udělali ari-
stokracii světa. Aristokracii živenou miliardami mechanických
otroků. Neomezené, svobodné a svrchované lidi. A třeba víc
než lidi.

ALQUIST: Nu tak tedy Nadlidi.

62

DOMIN : Ano. Ó jen mít sto let času! Ještě sto let pro příští lid-
stvo !
BUSM AN polohlasně: Tři sta sedmdesát milionů přenos. Tak.

Pausa.

HALLEMEIER w dveří v levo: Jářku, hudba je veliká věc. Měli
jste poslouchat. Tohle člověka jaksi zduchovní, zjemní —

FABRY: Co vlastně?

HALLEMEIER: Ten soumrak lidí, u všech čertů! Mládenci, ze
mne se stává požitkář. Měli jsme se na to vrhnout dřív. Jde
k oknu a dívá se ven.

FABRY: Nač?

HALLEMEIER: Na požívání. Na krásné věci. Hrome, je tolik
krásných věcí! Svět byl krásný, a my — my tady — Hoši, hoši,
řekněte, čeho jsme užili?

BUSMAN polohlasně: Čtyři sta padesát dva miliony, výborně.

HALLEMEIER u okna : Život byl veliká věc. Kamarádi, život
byl — jářku Fabry. pusťte drobet proudu do té vaší mříže !

FABRY: Proč?

HALLEMEIER: Sahají na ni.

Dr GALL u okna: Zapněte!

Fabry cvakne vypínačem.

HALLEMEIER: Kriste, to je zkroutilo! Dva, tři, čtyři zabití!
Dr GALL-. Ustupují.
HALLEMEIER: Pět zabitých!

Dr GALL odvrací se od okna: První srážka.

FABRY: Cítíte smrt?

HALLEMEIER uspokojen: Jsou na uhel, holenku. Dočista nau-
hel. Haha, člověk se nesmí dát! Usedne.

DOMIN mne si čelo: Snad jsme už sto let zabiti a jenom strašíme.
Snad jsme dávno, dávno mrtvi a vracíme se jen odříkávat, co
jsme už jednou mluvili . . . před smrtí. Jako bych tohle všechno

63

už zažil. Jako bych ji už někdy byl dostal. Střelnou ránu — sem

— do krku. A vy, Fabry —

FABRY:Cojá?

DOMIN: Zastřelen.
HALLEMEIER: Hrome, a já?
DOMIN: Probodnut.
DrGALL:Ajánic?
DOMIN: Roztrhán.

Pausa.

HALLEMEIER: Nesmysl! Haha, člověče, kdepak mne probod-
nout! Já se nedám!

Pausa.

HALLEMEIER: Co mlčíte, blázni? Ke všem čertům, mluvte!
ALQUIST: A kdo, kdo je vinen? Kdo je tím vinen?
HALLEMEIER: Hlouposti. Nikdo není vinen. Zkrátka Roboti

— Inu, Roboti se nějak změnili. Co pak někdo může za Roboty?
ALQUIST: Všechno pobito! Celé lidstvo! Celý svět! Vstane.

Hleďte, ó hleďte, potůčky krve na každém prahu ! Potůčky krve
ze všech domů! O Bože, ó bože, kdo je tím vinen?

BUSMAN polohlasně: Pět set dvacet milionů! Pane bože, půl
miliardy !

FABRY: Myslím, že ... že snad přeháníte. Jděte, není tak snadné
pobít celé lidstvo.

ALQUIST: Já žaluju vědu! žaluju techniku! Domina! sebe! nás
všechny ! My, my jsme vinni ! Pro své velikášství, pro něčí zisky,
pro pokrok, já nevím pro jaké náramné věci jsme zabili lidstvo !
Nu tak praskněte svou velikostí! Tak ohromnou mohylu z lid-
ských kostí si nepostavil žádný Džingischán!

HALLEMEIER: Nesmysl, člověče! Lidé se tak lehko nedají, ha-
ha, kdepak!

ALQUIST : Naše vina! Naše vina!

Dr GALL utírá f>ot s čela: Nechtě mne mluvit, hoši. Já jsem tím
vinen. Vším, co se stalo.

64

FABRY:Vy,Galle?

Dr GALL : Ano, nechtě mne mluvit. Já jsem změnil Roboty. Bus-
mane, suďte mne také.

BUSMAN vstane: Nono, co pak se vám stalo?

Dr GALL : Změnil jsem povahu Robotů. Změnil jsem jejich vý-
robu. Totiž jen některé tělesné podmínky, rozumíte? Hlavně
— hlavně jejich — írritabilitu.

HALLEMEIER vyskočí: Zlořečeně, proč zrovna tu?

BUSMAN : Proč jste to dělal?

FABRY: Proč jste nic neřekl?

Dr GALL: Dělal jsem to tajně ... na svou pěst. Předělával jsem
je na lidi. Vyšinul jsem je. Už teď jsou v něčem nad námi. Jsou
silnější než my.

FABRY: A co to má dělat se vzpourou Robotů?

Dr GALL : Oh, mnoho. Myslím že všechno. Přestaly to být stroje.
Slyšíte, vědí už o své převaze a nenávidí nás. Nenávidí všechno
lidské. Suďte mne.

DOMIN: Mrtví mrtvého. Sedněte, pánové. Všichni usedají kro-
mě Galia. Snad jsme už dávno zavražděni. Snad jsme jen pří-
zraky a přišli jsme ještě jednou soudit. Co je vina? Ach, jak jste
sinalí !

FABRY: Přestaňte, Harry; nemáme mnoho času.

DOMIN: Ano, musíme se vrátit. Fabry, Fabry, jak vám krvácí
prostřelené čelo!

FABRY : Nesmysl. Vstane. Doktore Galle, vy jste změnil výrobu
Robotů.

Dr GALL: Ano.

FABRY: Byl jste si vědom, co může být následkem vašeho...
vašeho pokusu?

Dr GALL: Byl jsem povinen počítat s takovou možností.

FABRY: Proč jste to tedy dělal?

Dr GALL: O své újmě. Byl to můj osobní experiment.
Ve dveřích z leva HELENA. Všichni vstanou.

HELENA: On lže! To je ohavné! Oh, Galle, jak můžete tak lhát?

65

FABRY: Pardon, paní Heleno —

DOMIN jde k ní: Heleno, ty? Ukaž se! Ty žiješ? Bere ji do t~u-

kou. Kdybys věděla, co se mně zdálo! Ach, je to strašné být

mrtev!
HELENA: Pusť, Harry!
DOMIN tiskne ji h. sobě: Ne, ne! Obejmi mne! Už věčnost jsem

tě neviděl — Z jakého snu jsi mne probudila! Heleno, Heleno,

nepouštěj mne už! Ty jsi sám život.
HELENA: Harry, vždyť jsou tu — oni!
DOMIN {>ustí ji: Ano. Hoši, nechtě nás.
HELENA: Ne, Harry, ať zůstanou, ať slyší — — Gall není vinen,

není, není vinen!
DOMIN : Promiň. Gall měl své povinnosti.
HELENA: Ne, Harry, on to dělal, protože já jsem to chtěla!

Řekněte, Galle, kolik let jsem vás už prosila, abyste —
Dr GALL: Udělal jsem to na vlastní odpovědnost.
HELENA: Nevěřte mu! Harry, chtěla jsem na něm, aby dal Ro-
botům duši!
DOMIN: Heleno, tady nejde o duši.
HELENA: Ne, jenom mne nech mluvit. To on také říkal; říkal,

že by mohl změnit jen fysiologický — fysiologický —
HALLEMEIER: Fysiologický korrelát, ne?
HELENA: Ano, něco takového. Mně na tom tolik záleželo, aby

to udělal !
DOMIN : Proč jsi to chtěla?
HELENA : Chtěla jsem, aby měli duši. Mně jich bylo tak hrozně

líto, Harry!
DOMIN: Byla to velká — — lehkomyslnost, Heleno.
HELENA usedá: To tedy bylo . . . lehkomyslné?
FABRY: Pardon, paní Heleno, Domin jenom chce říci, že jste —

hm — že jste nepomyslela —
HELENA : Fabry, myslela jsem na strašně mnoho věcí. Přemýš-
lela jsem celých deset let,co jsem mezi vámi. Vždyť i Nána říká,

že Roboti —

66

DOMIN: Nech Nánu stranou.

HELENA: Ne, Harry, to nesmíš podceňovat. Nána je hlas lidu.
Z Nány mluví tisíce let a z vás všech jenom dnešek. Tomu vy
nerozumíte —

DOMIN: Zůstaň při věci.

HELENA: Já jsem se Robotů bála.

DOMIN: Proč?

HELENA : Ze nás budou třeba nenávidět či co.

ALQUIST: Stalo se.

HELENA: A tu jsem myslela . . . kdyby byli jako my, že by nám
rozuměli, že by nás nemohli tolik nenávidět — Kdyby jen tro-
chu byli lidmi!

DOMIN: Běda, Heleno! Nikdo nemůže nenávidět víc než člo-
věk člověka! Udělej kameny lidmi, a ukamenují nás! Jen pokra-
čuj !

HELENA : Oh, nemluv tak ! Harry, bylo to tak hrrozné, že jsme
se s nimi nemohli dorozumět ! Taková ukrutná cizota mezi námi
a jimi ! A proto — víš —

DOMIN Jen dál.

HELENA: — proto jsem prosila Galia, aby Roboty změnil. Pří-
sahám ti, že on sám nechtěl.

DOMIN: Ale udělal to.

HELENA : Protože jsem chtěla.

Dr GALL: Udělal jsem to pro sebe, jako pokus.]

HELENA: Oh, Galle, to není pravda. Já jsem věděla předem., že
mi to nemůžete odepřít.

DOMIN: Proč?

HELENA: Vždyť víš, Harry.

DOMIN: Ano. Protože tě miluje — jako všichni.

HALLEMEIER jde k oknu: Zas jich přibylo. Jako by je země
vypocovala. Snad se i tyhle stěny změní v Roboty. Lidi, to je
hrůza.

67

BUSMAN : Paní Heleno, co mně dáte, když vám budu advoká-
tem?

HELENA: Mně?

BUSMAN: Vám — nebo Gallovi. Komu chcete.

HELENA: Copak se bude věšet?

BUSMAN : Jen morálně, paní Heleno. Hledá se vinník. To je ob-
líbená útěcha v pohromách.

DOMIN: Doktore Galle, jak srovnáte ty své — ty svě extratury
se svou služební smlouvou?

BUSMAN: Pardon, Domine. Kdypak jste, Galle, s těmi kejklemi
vlastně začal?

Dr GALL: Před třemi lety.

BUSMAN : Aha. A kolik pak Robotů jste dohromady zrefor-
moval ?

Dr GALL : Dělal jsem jenom pokusy. Je jich několik set.

BUSMAN : Tak děkuju pěkně. Dost, dětičky. To znamená, že na
milion starých dobrých Robotů přijde jeden reformní Gallův,
rozumíte?

DOMIN: A to znamená —

BUSMAN: — že to prakticky nemá ani tolikhle významu.

F ABRY : Busman má pravdu.

BUSMAN : To si myslím, holenku. A víte, hoši, co zavinilo tohle
nadělení ?

FABRY:Cotedy?

BUSMAN: Počet. Udělali jsme Robotů příliš mnoho. Na mou
tě, to se přec dalo čekat : jak budou jednou Roboti silnější než
lidstvo, nastane tohleto, musí to nastat, víme ? Haha a my jsme
se postarali, aby to bylo co nejdřív; vy, Domine, vy, Fabry, a
já, chlapík Busman.

DOMIN: Myslíte, že to je naše vina?

BUSMAN: Vy jste dobrý! Copak si myslíte, že pánem výroby
je ředitel ? I toto, pánem výroby je poptávka. Celý svět chtěl mít
své Roboty. Panečku, my jsme se jen vezli na té lavině poptávky
a při tom jsme žvanili — — o technice, o sociální otázce, o po-

68

kroku, o moc zajímavých věcech. Jako by ty řečičky nějak ří-
dily, kudy se to má valit. Zatím to všechno běželo vlastní tíhou,
rychleji, rychleji, pořád rychleji — A každá mizerná, kramář-
ská, špinavá objednávka přidala k lavině kamínek. Tak, lidičky.

HELENA: To je ohavné, Busmane !

BUSMAN: Je, paní Heleno, Já jsem také měl svůj sen. Takový
Busmanovský sen o novém hospodářství světa; tuze krásný ideál,
paní Heleno, hanba mluvit. Ale když jsem tadyhle dělal bi-
lanci, přišlo mně do hlavy, že historii nedělají veliké sny, ale
maličké potřeby všech počestných, mírně zlodějských a sobec-
kých lidiček, id est všech vůbec.Všecky myšlenky, lásky, plány,
heroismy, všecky ty vzdušné věci se hodí leda k tomu, aby se tím
dal člověk vycpat pro museum Vesmíru, s nápisem : Ejhle, člo-
věk. Punktum. A teď byste mně mohli říci, co vlastně budeme
dělat.

HELENA : Busmane, pro tohle máme zahynout?

BUS MAN: Mluvíte ošklivě, paní Heleno. My přece nechceme,
zahynout. Já aspoň ne. Já chci být ještě živ.

DOMiN : Co chcete dělat?

BUSMAN : Jemináčku,Domine,chci se z toho dostat ven. Nic víc.

DOMIN: Přestaňte žvanit.

BUSMAN: Vážně, Harry. Myslím, že bychom to mohli zkusit.

DOMIN zastav? se nad ním: Jak?

BUSMAN : Po dobrém. Já vždycky po dobrém. Dejte mně plnou
moc, a já to s Roboty vyjednám.

DOMIN: Po dobrém?

BUSMAN: To se rozumí. Já jim dejme tomu řeknu: »Páni Ro-
boti, vaše blahorodí, vy máte všechno. Máte rozum, máte moc,
máte zbraně ; ale my máme jedno takové zajímavé lejstro, ta-
kový starý, žlutý, špinavý papír — « ,

DOMIN : Rossumův rukopis?

BUSMAN: Ano. »A tam«, řeknu jim, »je vylíčen váš vzne-
šený původ, vaše urozená výroba a tak dále. Páni Roboti, bez
toho počmáraného papíru nevyrobíte ani jednoho nového ko-

69

legu Robota ; za dvacet let s odpuštěním pojdete jako jepice ;
za dvacet let nám nezůstane ani jediný živý kus Robota, kte-
rého bychom ukazovali ve zvěřinci. Velectění, byla by vás
náramná škoda. Víte co «, řeknu jim, » vy nás pustíte, nás všech-
ny lidi na Rossumově ostrově, na tamhle tu loď. Za to vám
prodáme továrnu a tajemství výroby. Nechtě nás spánembo-
hem odejet a my vás necháme spánembohem se vyrábět, dva-
cet tisíc, padesát tisíc, stotisíc kusů denně, jak budete chtít.
Páni Roboti, to je poctivý obchod. Něco za něco.« — Takhle
bych jim to řekl, hoši.

DOMIN: Busmane, vy si myslíte, že pustíme z rukou výrobu?

BUSM AN : Myslím, že pustíme. Když ne po dobrém, tedy, hm.
Bud' to prodáme, nebo to tady najdou. Jak chcete.

DOMIN: Busmane, můžeme Rossumův rukopis zničit.

BUSMAN: Ale spánembohem, můžeme zničit všechno. Krom
rukopisu taky sebe — a jiné. Dělejte jak rozumíte.

HALLEMEIER obrátí se od okna: Jářku, má pravdu.

DOMIN : My — my že bychom prodali výrobu?

BUSMAN Jak chcete.

DOMIN : Je nás tu . . . přes třicet lidí. Máme prodat výrobu a za-
chránit lidské duše? nebo máme ji zničit a — a — nás všechny
ssebou?

HELENA : Harry, prosím tě —

DOMIN : Počkej, Heleno. Tady jde o příliš vážnou otázku. Hoši,
prodat nebo zničit? Fabry!

FABRY: Prodat,

DOMIN: Galle!

DrGALL: Prodat.

DOMIN: Hallemeiere!

HALLEMEIER: U sta hromů, to se rozumí že prodat!

DOMIN: Alquiste!

ALQUIST: Vůle boží.

BUSMAN : Haha jemine, vy jste blázni ! Kdo pak by prodal celý
rukopis?

70

DOMIN: Busmane, žádný podvod!

BUSMAN: Inu pro pána, tak si prodejte všechno; ale potom —

DOMIN: Co potom?

BUSMAN : Dejme tomu tohle: Až budeme na »Ultimu«, zacpu
si uši vatičkou, lehnu si někde na dně a vy rozstřílíte továrnu
se vším všudy i s celým Rossumovým tajemstvím na drobečky.
Tak, mládenci.

FABRY:Ne.

DOMIN : Vy nejste gentleman, Busmane. Prodáme-li, bude pro-
dáno.

BUSMAN vyskočí: Nesmysl! V zájmu lidstva je —

DOMIN: V zájmu lidstva je držet slovo.

HALLEMEIER: To bych si vyprosil.

DOMIN: Hoši, to je hrozný krok. Prodáváme osud lidstva; kdo
bude mít v rukou výrobu, bude pánem světa.

FABRY: Prodejte!

DOMIN : Nikdy už lidstvo nebude s Roboty hotovo, nikdy jich
neovládne; utone v potopě těch strašných živých strojů, bude
jejich otrokem, bude živo z jejich milosti —

Dr GALL-. Mlčte a prodejte!

DOMIN: Konec dějin lidstva, konec civilisace —

HALLEMEIER: U všech čertů, prodejte!

DOMIN: Dobrá, hoši! já sám — — já bych neváhal ani oka-
mžik ; pro těch několik lidí, kterě miluji —

HELENA: Harry, mne se neptáš?

DOMIN : Ne, dětino ; je to příliš odpovědné, víš ? To není nic pro
tebe.

FABRY: Kdo půjde vyjednávat?

DOMIN: Počkejte, až přinesu rukopis. Odejde v levo.

HELENA: Harry, pro boha, nechoď!

Pausa.

FABRY vyhlíží z okna-. Tobě uniknout, tisícihlavá smrti; tobě,
vzbouřená hmoto; nesmyslný dave, nový vládce světa; potopo,
potopo, ještě jednou zachránit lidský život na jediné lodi —

71

Dr GALL: Nebojte se, paní Heleno; odplujeme daleko odtud a
založíme vzornou lidskou kolonií; začneme žít od počátku —

HELENA: Oh, Galle, mlčte!

FABRY obrátí se: Paní Heleno, život stojí za to; a pokud záleží
na nás, uděláme z něho něco . . . něco, co jsme zanedbali. Není
na to pozdě. Bude to malý státeček s jednou lodí; Alquist nám
postaví dům a vy nám budete vládnout — Je v nás tolik lásky,
tolik chuti k životu —

HALLEMEIER: To si myslím, holenku. My, jářku, my to ještě
k něčemu přivedeme. Hahahaha, království paníHeleny! Fabry,
to je nádherná myšlenka! Život je krásný!

HELENA: Oh můj bože! Přestaňte!

BUSM AN : Inu lidi, já bych hned začal znovu. Hodně jednoduše,
starozákonně, po pastýřsku — — Děti, to by bylo něco pro
mne. Ten klid, ten vzduch —

FABRY : A ten náš státeček by mohl být zárodek příštího lidstva.
Víte, takový ostrůvek, kde by se lidstvo zachytilo, kde by sbí-
ralo síly — síly duše i těla — A bůh ví, já věřím, že by za pár
set let zas mohlo dobývat světa.

ALQUIST: Už dnes věříte ?

FABRY: Už dnes. A já věřím, Alquiste, že ho dobude. Že zas
bude pánem zemí a moří; že splodí bezpočtu hrdin, kteří pone-
sou svou hořící duši v čele lidí. A já věřím, Alquiste, že bude
znovu snít o dobytí planet a sluncí.

BUSM AN ; Amen. Vidíte,paní Heleno, to není tak špatná situace.
DOMIN otevře prudce dveře.

DOMIN chraptivě •. Kde je rukopis starého Rossuma!

BUSMAN: Ve vašem trezoru. Kde by jinde byl?

DOMIN : Kam se ztratil rukopis starého Rossuma! Kdo — jej —
ukradl!

Dr GALL: Není možno!

HALLEMEIER: Zlořečeně, to přece —

BUSMAN : Pro pána, to snad ne!

DOMIN: Ticho! Kdo jej ukradl?

72

HELENA vstane : Já.

DOMIN : Kam jsi jej dala!

HELENA: Harry, Harry, všechno ti řeknu! Proboha, odpusť

mi to!
DOMIN: Kam jsi jej dala? Rychle!
HELENA: Spálila — dnes ráno — oba opisy.
DOMIN: Spálila? Tady v krbu?
HELENA vrhá se na kolena : Proboha, Harry!
DOMIN běží ke krbu ; Spálila! Poklekne ke krbu a přehrab ává

v něm. Nic, nic než popel — Ah, tuhle ! Vytáhne ohořelý kou-
sek fiafiíru a čte: »Při-dá-ním-«
Dr GALL: Ukažte. Vezmefiafiíračte: » Přidáním biogenu do — «

Nic víc.
DOMIN vstává: Je to z toho?
DrGALLJe.
BUSMAN: Bože na nebi!
DOMIN: Tedy jsme ztraceni.
HELENA: Oh, Harry -
DOMIN: Vstaň, Heleno!
HELENA: Až odpustíš — až odpustíš —
DOMIN : Ano, jen vstaň, slyšíš? Nesnesu, abys —
FABRY zvedá ji : Prosím, nemučte nás.
HELENA vstane : Harry, co jsem udělala!
DOMIN : Ano, vidíš — Prosím, sedni.
HALLEMEIER: Jak se vám třesou ručky!
BUSMAN: Haha, paní Heleno, vždyť snad Gall a Hallemeier

vědí z paměti, co tam bylo napsáno.
HALLEMEIER: Rozumí se. To jest, aspoň některé věci.
Dr GALL: Ano, skoro všechno, až na biogen a — a — enzym

Omega. Ty se vyrábějí tak zřídka stačí jich tak nepatrná

dávka —
BUSMAN: Kdo je dělal?
Dr GALL : Já sám . . . jednou za čas . . . vždycky podle Rossumova

rukopisu. Víte, je to příliš složité.

73

BUSMAN : Nu a co, záleží tak tuze na těch dvou vodičkách?

HALLEMEIER: Tak trochu — zajisté.

Dr GALL: Totiž na nich závisí, aby to vůbec žilo. To bylo to
pravé tajemství.

DOMIN : Galle, nemohl byste po paměti sestavit Rossumů v před-
pis výroby?

Dr GALL: Vyloučeno.

DOMIN: Galle, rozpomeňte se! Pro život nás všech!

Dr GALL: Nemohu. Bez pokusů to není možno.

DOMIN : A kdybyste dělal pokusy —

Dr GALL: To by mohlo trvat léta. A i pak — Nejsem starý
Rossum.

DOMIN obrátí se ke krbu : Tak tady — tohle byl největší triumf
lidského ducha, hoši. Tenhle popel. Kofine do něho. Co teď?

BUSMAN v zoufalé hrůze : Bože na nebi! Bože na nebi!

HELENA vstane : Harry ! Co — jsem — udělala !

DOMIN : Bud' klidná, Heleno. Řekni, proč jsi to spálila?

HELENA: Já jsem vás zahubila!

BUSMAN: Bože na nebi, jsme ztraceni!

DOMIN : Ticho, Busmane! Pověz, Heleno, proč jsi to udělala?

HELENA: Chtěla jsem... chtěla jsem, abychom jeli pryč, my
všichni! Aby už nebylo továrny a ničeho .. . Aby se všechno
vrátilo . . . Bylo to tak hrrozné!

DOMIN: Co, Heleno?

HELENA : To ... to, že se lidé stali hluchým květem !

DOMIN: Nerozumím.

HELENA ; To, že se přestaly rodit děti . . . Harry, to je tak děsné !
Kdyby se dělali Roboti dál, nikdy by už nebylo dětí — Nána
říkala, že to je trest — Všichni, všichni říkali, že se nemohou
rodit lidé, protože se dělá tolik Robotů — A proto, jen proto,
slyšíš —

DOMIN : Heleno, na tohle ty's myslela ?

HELENA: Ano. Oh, Harry, já jsem to myslela tak dobře !

DOMIN utírá si fcot : My jsme to myslili . . . příliš dobře, my lidé*

74

HcLEíN A : Hněváš se na mne ?

DOMIN : Ne. Měla jsi ... po svěm způsobu. . . snad pravdu.

FABRY: Udělala jste dobře, paní Heleno. Roboti se už nemo-
hou rozmnožit.Roboti vyhynou. Do dvaceti let —

HALLEMEIER: — nebude už ani jeden z těch ničemů.

Dr G ALL : A lidstvo zůstane. Kdyby to byl jen pár divochů
v pralese, bude to stát za to. Za dvacet let bude svět jejich; i kdy-
by to byl jen pár divochů na nejmenším ostrově —

FABRY: — bude to začátek. A pokud je nějaký začátek, je do-
bře. Za tisíc let nás mohou dohonit, a pak půjdou dál než my —

DOMIN: — aby splnili, co my jsme jen koktali v myšlenkách.

BUSM AN : Počkejte — Já hlupák ! Bože na nebi, že jsem na to
nevzpomněl dávno !

HALLEMEIER: Co máte?

BUSMAN: Pět set dvacet milionů bankovek a šeků! Půl mili-
ardy v pokladně! Za půl miliardy prodají — Za půl miliardy —

Dr G ALL : Blázníte, Busmane ?

BUSMAN : Já nejsem gentleman. Ale za půl miliardy — Kh-
fcýtá v levo.

DOMIN: Kam jdete?

BUSMAN : Nechat, nechat ! Matičko boží, za půl miliardy se
prodá všechno. Zajde.

HELENA: Co chce Busman ? Ať zůstane s námi !

Pausa

HALLEMEIER : Uh, dusno. Začíná se -

DrGALL: — agónie.

FABRY: Vyhlíží z okna. Jsou jako zkamenělí. Jako by čekali,
že na ně něco sestoupí. Jako by něco strašného vznikalo jejich
mlčením —

Dr GALL: Duše davu.

FABRY: Snad. Vznáší se to nad nimi . . . jako chvění.

HELENA fcřistoufcí k oknu : Ach Ježíši . . . Fabry, to je příšerné !

FABRY: Nic není strašnějšího nežli dav. Ten napřed je jejich
vůdce.

75

HELENA: Který?

HALLEMEIER jJí? k oknu: Ukažte mi ho.

F ABRY : Ten se skloněnou hlavou. Ráno mluvil v přístavu.

HALLEMEIER: Aha, ten s tou velikou kotrbou. Teď ji zvedá,

vidíte ho ?
HELENA: Galle, to je Rádius!
Dr GALL fiřistoujií k oknu : Ano.
DOMIN : Rádius ? Rádius?
HALLEMEIER otevírá okno : Mně se nelíbí. Fabry, trefil byste

na sto kroků škopek ?

FABRY: Doufám.
HALLEMEIER: Tak to zkuste.

FABRY: Dobrá. Vytáhne revolver a míří.

DOMIN : Nějakému Radiovi jsem myslím daroval život. Kdy
to bylo, Heleno ?

HELENA : Proboha, Fabry, nestřílejte na něj ?

FABRY : Je to jejich vůdce.

HELENA : Přestaňte ! Vždyť se se sem dívá.

Dr GALL: Palte!

HELENA : Fabry, prrosím vás —

FABRY skloní revolver : Budiž,

HELENA: Já — já totiž nemám ráda, když se střílí.

HALLEMEIER : Hm, na to si musíte zvyknout. Hrozí fcěstí. Ty
pacholku!

Dr GALL : Myslíte, paní Heleno, že Robot může být vděčný ?

Pausa.

HELENA: Snadje tomu jen vteřina,co nás oblehli. Snad to všech-
no trvalo, jen co udělali jediný krok. Harry, to je strašné!
Nehýbají se a přece jsou pořád, pořád blíž!

FABRY vykloněn z okna : Busman jde. U všech všudy, co chce
Busman před domem ?

Dr Gi-iLL nakloní se z okna : Nese nějaké balíky. Papíry.

HALLEMEIER: To jsou peníze! Balíky peněz! Co s tím? —
Haló, Busmane !

76

DOMIN: Snad nechce koupit svůj život? Volá: Busmane, zbláz-
nil jste se ?

Dr G ALL : Dělá, jakoby neslyšel. Běží k mříži.

FABRY: Busmane!

HALLEMEIER řve : Bus-ma-ne ! Zpátky!

Dr GALL: Mluví k Robotům. Ukazuje peníze. Ukazuje na nás —

HELENA: Chce nás vykoupit!

FABRY : Jen ať se nedotkne mříže —

Dr GALL : Haha, jak hází rukou !

FABRY křič?: U čerta, Busmane ! Pryč od mříže ! Nesahejte na
ni ! Obrátí se : Rychle, vypnout !

DrGALL:Óóó!
HALLEMEIER: Rány boží!
HELENA : Ježíši, co se mu stalo ?
DOMIN táhne Helenu od okna: Nedívej se!
HELENA: Proč padl?
FABRY : Zabit proudem.
Dr GALL : Mrtev.
ALQUIST vstane : První.

Pausa

FABRY : Tam leží . . . s půl miliardou na srdci . . . genius financí.

DOMIN : Byl to . . . hoši, byl to svým způsobem hrdina. Veliký. ..
obětavý . . . kamarád . . . Plač, Heleno !

Dr GALL u okna : Vidíš, Busmane, žádný král neměl větší mo-
hyly než ty. Půl miliardy na srdci — Ach, vždyť je to jako hrst
suchého listí na zabité veverce, ubohý Busmane !

HALLEMEIER Jářku, byl to Všechna čest Jářku,

chtěl nás vykoupit !

ALQUIST se se^iatýma rukama : Amen.

Pausa
Dr GALL: Slyšíte?
DOMIN: Hučení. Jako vítr.
Dr GALL : Jako daleká bouře.

77

FABRY rozsvítí žárovku na krbu: Sviť, hromičko lidstva. Ještě
dynama běží, ještě tam jsou naši — Držte se, muži v elektrárně!

HALLEMEIER : Byla to veliká věc být člověkem. Bylo to něco
nesmírného. Ve mně bzučí milion vědomí jako v úle. Miliony
duší se do mne slétají. Kamarádi, byla to veliká věc.

FABRY : Ještě svítíš, důmyslné světélko, ještě oslňuješ, zářivá,
vytrvalá myšlenko ! Vědoucí vědo, krásný výtvore lidí ! Pla-
menná jiskro ducha !

ALQUIST : Věčná lampo boží, ohnivý voze, svatá svíce víry,
modli se ! Oltáři obětní —

Dr GALL : První ohni, větvi hořící u jeskyně ! Ohniště v táboře!
Hranice strážní !

F ABRY: Ještě bdíš, lidská hvězdo, záříš bez kmitu, dokonalý pla-
meni, duchu jasný a vynalézavý. Každý tvůj paprsek je veliká
myšlenka —

DOMIN : Pochodeň, která koluje z ruky do ruky, z věku do vě-
ku, věčně dál.

HELENA: Večerní lampa rodiny. Děti, děti, musíte už spát.

Žárovka zhasne.
FABRY: Konec.
HALLEMEIER : Co se stalo ?
FABRY : Padla elektrárna. Ted my.

Z leva se otevrou dveře, v nich stojí Nána.

NÁNA : Na kolena ! Přišla hodina soudu !

HALLEMEIER : Hrome, ty s ještě živa ?

NANA: Dělejte pokáni, nevěřící! Je konec světa! Modlete se!

Běží firyč. Hodina soudu —
HELENA : Sbohem, vy všichni, Galle, Alquiste, Fabry —
DOMIN otevře dveře v frravo : Sem, Heleno ! Zavře za ní. Tea

rychle ! Kdo bude u vrat ?
Dr GALL : Já. Venku hluk. Oho, už to začne. Nazdar, hoši !

Běží v faravo tapetovými dveřmi.
DOMIN: Schody?

78

FABRY : Já. Jděte k Heleně. Utrhne si květ z kytice a odchází.
DOMIN: Předsíň?

ALQUISTJá.

DOMIN : Máte revolver ?

AJLQUIST Děkuju, já nestřílím.

DOMIN: Co chcete dělat?

ALQUIST odchází: Zemřít.

HALLEMEIER : Já zůstanu tady.

Z dola rychlá střelba.

HALLEMEIER : Oho, Gall už hraje. Jděte, Harry !

DOMIN: Hned. Prohlíží dva browningy.

HALLEMEIER : U čerta, jděte k ní!

DOMIN: S bohem. Odejde v právo za Helenou.

HALLEMEIER sám: Teď honem barikádu. Shodí kabát a tahá
pohovku, křesla, stolky ke dveřím v právo.
Otřásající výbuch.

HALLEMEIER nechá práce : Zatracení lotři, mají bomby !

Nová střelba.

HALLEMEIER pracuje dáe : Člověk se musí bránit. I když —
i když — Nedejte se, Galle !

Výbuch.

HALLEMEIER vztyčí se a naslouchá: Tak co? Uchopí těžkou
kommodu a táhne ji k barikádě. Člověk se nesmí dát. Ba ne, člo-
věk se tak . . . lehko . . . nedá !
Do okna stoupá za ním po žebříku ROBOT. V právo střelba.

HALLEMEIER jSacAt;' se s kommodou: Ještě kousek! Poslední
hradba . . . Člověk se . . . nesmí . . , nikdy dát !

ROBOT seskočí s okna a probodne HALLEMEIER A za kom-
modou. Druhý, třetí, čtvrtý ROBOT skáče s okna. Za nimi

RÁDIUS a další ROBOTI.
RÁDIUS: Hotovo?

ROBOT vstává od ležícího HaVemeiera: Ano.
Z pravá vejdou noví ROBOTI.

RÁDIUS: Hotovi?

79

JINÝ ROBOT: Hotovi.

Jiní ROBOTI zleva.

RÁDIUS: Hotovi?

JINÝ ROBOT: Ano.

DVA ROBOTI vhkou Alquista : Nestřílel. Zabít ho ?

RÁDIUS: Zabít. Podívá se na Alquista. Nechat.

ROBOT Jeto Člověk.

RÁDIUS: Je to Robot. Pracuje rukama jako Roboti. Staví domy.
Může pracovat.

ALQUIST:Zabtemne.

RÁDIUS : Budeš robit. Budeš stavět. Roboti budou mnoho sta-
vět. Budou stavět nové domy pro nové Roboty. Budeš jim sloužit.

ALQUIST tiše: Ustup, Robote ! Poklekne u mrtvého Hallemeie-
ra a zvedá mu hluvu. Zabili ho. Je mrtev.

RÁDIUS vystoupí na barikádu: Roboti světa !

ALQUIST vstává : Mrtvi.

RÁDIUS : Padla moc člověka. Dobytím továrny jsme pány vše-
ho. Etapa lidstva je překonána. Nastoupil nový svět! Vláda
Robotů !

ALQUIST: Helena mrtva?

RÁDIUS: Svět patří silnějším. Kdo chce žít, musí vládnout. Ro-
boti dobyli vlády. Dobyli života. Jsme pány života! Jsme pány
světa!

ALQUIST razí si cestu v firavo: Mrtvi! Helena mrtva! Domin
mrtev!

RÁDIUS : Vláda nad moři a zeměmi! Vláda nad hvězdami! Vlá-
da nad vesmírem! Místo, místo, víc místa pro Roboty!

ALQUIST ve dveřích vfiravo-. Co jste udělali? Zahynete bez lidí!

RÁDIUS : Není lidí. Lidé nám dali příliš málo života. Chtěli jsme
více života!

ALQUIST otevře dveře: Vy jste je zabili! Není lidí!

RÁDIUS: Více života! Nový život! Roboti, do práce! Marš!

Ofiona.

DĚJSTVÍ TŘETÍ

Jedna z pokusných laboratoří továrny. Když se otevrou dveře
v pozadí, je viděti nekonečnou řadu dalších, laboratoří. Vlevo okno,

v frravo dveře do pitevny.
Při stěně v levo dlouhý pracovní stůl s nesčetnými zkumavkami,
bankami, kahany, chemikáliemi , menším thermo státem; jSroti oknu
mikroskopický aparát se skleněnou koulí. Nad stolem visí řada
rozžatých žárovek. 7\Tc právo p~ sací stůl s velikými knihami, na
něm rozsvícená žárovka. Skříně s nástroji. V levém koutě umy-
vadlo a nad ním zrcadélko, v fcravém koutě pohovka.

U £ sacího stolu sedí ALQUIST s hlavou odřenou v dlaních.

ALQUIST listuje v knize: Nenajdu? — Nepochopím? — Nena-
učím se? — Ztracená věda! O že všechno nenapsali! — Galle,
Galle, jak se dělali Roboti? Hallemeiere, Fabry, Domine, proč
jste tolik odnesli ve svých hlavách? Kdybyste nechali aspoň
stopu tajemství Rossumova! O! Zabouchne knihu. Nadarmo!
Knihy už nemluví. Jsou němé jako všechno. Zemřely, zemřely
spolu s lidmi. Nehledej ! Vstane a jde k oknu, jež otevře. Zase

noc. Kdybych mohl spát! Spát, snít, vidět lidi Jakže, ještě

jsou hvězdy? K čemu jsou hvězdy, když nejsou lidé? O bože,
což nezhasly? — Ochlaď, ach, ochlad mi, čelo, stará noci! Bož-
ská, spanilá, jako jsi bývala, — noci, co tu chceš? Není milen-
ců, není snů ; ó chůvo, mrtvý je spánek beze snů ; ničí modlitby
už neposvětíš; nepožehnáš, matko, srdcím tlukoucím láskou.
Není lásky. Heleno, Heleno, Heleno! — Odvrátí se od okna.
Ach, spát! Mohu já spát? Smím spát, pokud se neobnoví život?
Prohlíží zkumavky, které vyňal z thermostatu. Zase nic! Na-
darmo! Blázne, tyhle ruce zhrubly cihlami a nedovedou

nedovedou Cos tím? Rozbije zkumavku. Všechno je špat-
ně! Vidíte přec, že už nemohu — Poslouchá u okna. Stroje, po-

81

řád ty stroje! Roboti, zastavte je ! Ztraceno, ztraceno, ztraceno
je tajemství továrny ! Zastavte ty šílené stroje ! Myslíte, že z nich
vynutíte život? Oh, nesnesu toho! Zavře okno. — Ne ne, musíš
hledat, musíš žít — Jen nebýt tak stár! Nestárnu příliš? Dívá
se do zrcadla. Tváři, ubohá tváři! Podobo člověka posledního!
Ukaž se, ukaž, tak dávno jsem neviděl lidskou tvář! Lidský ú-
směv! Cože, tohle má být úsměv? Ty žluté, jektající zuby? Oči,
jak to mrkáte? Fuj,fuj, to jsou stařecké slzy, jděte! Už neumíte
v sobě udržet svou vláhu, styďte se ! A vy, změklé, zmodralé
rty, co to brebtáte? Jak se třeseš, potřísněná brado? Tohle že
je poslední člověk? Odvrátí se. Nechci už nikoho vidět ! Used-
ne u stolu. Ne ne, jen hledat! Prokleté vzorce, oživněte! Listuje.
Nenajdu? — Nepochopím? — Nenaučím se? —

Zaklepání.
ALQUIST: Dále!

Vejde ROBOTSKÝ SLUHA a zůstane stát u dveří.

ALQUIST:Coje?

SLUHA: Pane, Ústřední Výbor Robotů čeká, kdy jej přijmeš.

ALQUIST: Nechci nikoho vidět.

SLLJHA: Pane, přijel Damon z Havru.

ALQUIST: Ať čeká. Obrátí se prudce. Co pak jsem vám neřekl,
abyste hledali lidi? Najděte mně lidi! Najděte mně muže a že-
ny! Jděte hledat!

SLUHA: Pane, říkají, že hledali všude. Všude poslali výpravy a
lodě.

ALQUIST: Nu a co?

SLUHA: Není už jediného člověka.

ALQUIST vstane : Ani jediného? Cože, ani jediného? — Přivect
sem Výbor!

SLUHA odejde.

ALQUIST sám : Ani jediného ? Copak jste nikoho nenechali žít ?
Duftá. Táhněte, Roboti! Zas mně budete skuhrat! Zas budete

82

prosit, abych vám našel tajemství továrny! Jakže, tečí vám je
člověk dobrý, téct je pro vás pán, když nemůžete dělat Roboty?
Tečí vám mám pomoci? — Ach, pomoci! Domine, Fabry, He-
leno, vždyť vidíte, že dělám co mohu! Není-li lidí, ať jsou aspoň
Roboti, aspoň stín člověka, aspoň jeho dílo, aspoň jeho podo-
benství! Hoši, hoši, ať jsou aspoň Roboti! Bože, aspoň Roboti!
— O jaké bláznovství je chemie!

Vejde VÝBOR yeti Robotů.

ALQUIST usedne-. Co chtějí Roboti.

PRVNÍ ROBOT (RÁDIUS) : Pane, stroje nemohou pracovat.

Nemůžeme rozmnožovat Roboty.
ALQUIST: Zavolejte lidi.
RÁDIUS: Není lidí.
ALQUIST : Jen lidé mohou rozmnožovat život. Nezdržujte mne.

2. ROBOT: Pane, měj slitování. Padá na nás hrůza.Všechno na-
pravíme, co jsme učinili.

3. ROBOT: Znásobili jsme práci. Vyzvedli jsme ze země milardu
tun uhlí. Devět milionů vřeten běží ve dne v noci. Není už kam
dát, co jsme vyrobili. Všude na světě se staví domy. Pane, taž
se, co jsme za rok vykonali.

ALQUIST: Pro koho?

3. ROBOT: Pro příští pokolení.

RÁDIUS : Jenom Roboty nemůžeme vyrábět. Stroje vydávají
jenom krvavé kusy masa. Kůže nelne k masu a maso ke kostem.
Beztvaré chuchvalce prší ze strojů.

4. ROBOT : Osm milionů Robotů umřelo za rok. Za dvacet let
nebude nikoho. Pane, svět vymírá.

2. ROBOT : Padla na nás hrůza. Pověz, jak se vyrábějí Roboti.

3. ROBOT : Lidem bylo známo tajemství života. Pověz nám je-
jich tajemství.

4. ROBOT : Nepovíš-li, zahyneme.

3. ROBOT: Nepovíš-li, zahyneš. Máme uloženo zabít tě.
ALQUIST vstane: Zabte ! Nu tak tedy zabte mne !

83

3. ROBOT : Je ti nařízeno -
ALQUIST: Mně ? Mně někdo nařizuje?

3. ROBOT: Vláda Robotů.
ALQUIST: Kdo je to?
5.ROBOT:Já,Damon.

ALQUIST : Co tu chceš ? Jdi ! Usedne k psacímu stolu.
D AMON : Vláda Robotů světa chce s tebou vyjednávat.
ALQUIST : Nezdržuj, Robote! Položí hlavu do dlaní.
DAMON : Ústřední Výbor rozkazuje, abys vydal Rossumův
předpis.

ALQUIST mlčí.

DAMON : Žádej cenu. Dáme ti všechno.

ALQUIST mlčí.

DAMON : Dámeítifzemě. Dáme ti majetek bez konce.

ALQUIST mlčí.

DAMON : Řekni své podmínky.

ALQUIST mlčí.

2. ROBOT : Pane, pověz, jak udržet život.

ALQUIST : Řekl jsem — řekl jsem, že máte nalézt lidi. Ze máte
hledat na točnách a v pralesích. Na ostrovech, v pustinách a
v močálech.V jeskyních a na horách. Jděte hledat ! Jděte hledat!

4. ROBOT: Hledali jsme všude.

ALQUIST : Hledejte dál! Ukryli se, utekli před vámi; jsou někde
schováni. Musíte nalézti lidi, slyšíte ? Jen lidé mohou plodit.
Obnovit život. Rozmnožit. Vrátit. Vrátit všechno, co bylo.
Roboti, prosím vás pro boha, hledejte je !

4. ROBOT : Všechny naše výpravy se vrátily. Byly všude na
světě. Není už jediného člověka.

ALQUIST: Jakže? Co jsi řekl?

4. ROBOT: Všechno jsme prohledali, pane. Není lidí.

ALQUIST: O — ó — ó, proč jste je zahubili!

2. ROBOT : Chtěli jsme být jako lidé. Chtěli jsme se stát lidmi.

RÁDIUS : Chtěli jsme žít. Jsme schopnější. Naučili jsme se vše-
mu. Dovedeme všechno.

84

3. ROBOT: Dali jste nám zbraně. Byli jsme příliš mocní. Museli
jsme se stát pány.

2. ROBOT: Bylo v nás něco, co se chtělo stát člověkem.
ALQUIST: Proč jste nás zavraždili!

4. ROBOT: Pane, poznali jsme chyby lidí.

DAM ON : Musí se zabíjet a panovat, chcete-li být jako lidé. Ctě-
te dějiny! Ctěte lidské knihy! Musíte panovat a vraždit, chce-
te-li být lidmi !

3. ROBOT: Jsme mocní, pane; rozmnož nás, a postavíme nový
svět; svět bez vady! svět rovnosti! průplavy od točny k točně 1
nový Mars!

DAMON: Čtěte knihy! Knihy vědecké! Knihy sociální! Knihy
vlastenecké! Roboti přejali kulturu lidskou. Roboti lidskou kul-
turu uskutečnili.

ALQUIST: Ach Domine, nic není člověku cizejšího než jeho
obraz.

RÁDIUS : Vydej nám dědictví Rossumovo !

ALQUIST: Co chceš. Robote ?

2. ROBOT: Vydej nám život.
ALQUIST: Není života ! Zavraždili jste život !

4. ROBOT: Vyhyneme, nedáš-li nám rozmnožiti se.
ALQUIST: Oh, jen pojděte ! Jakže, věci, jakže, otroci, vy byste

se chtěli ještě rozmnožovat ? Chcete-li žít, plemeňte se jako
zvířata !

3. ROBOT : Lidé nám nedali plemeniti se.

4. ROBOT: Jsme neplodni. Nemůžeme vyrábět děti.
ALQUIST: O — ó — ó, co jste učinili! Nikdy, už nikdy nebude

dětí ! nebude plodnosti ! nebude života ! Co na mně chcete ? Mám

vám sypat děti z rukávu ?
4. ROBOT: Nauč nás dělat Roboty.
DAMON : Budeme rodit strojem. Postavíme tisíc parních matek.

Vychrlíme z nich řeku života. Samý život ! Samé Roboty ! Samé

Roboty !
ALQUIST: Roboti nejsou život. Roboti jsou stroje.

85

2. ROBOT: Byli jsme stroje, pane; ale z hrůzy a bolesti stali
jsme se —

ALQUIST:Čím?

2. ROBOT : Stali jsme se dušemi.

4. ROBOT: Něco s námi zápasí. Jsou okamžiky, kdy do nás něco
vstupuje. Přicházejí na nás myšlenky, které nejsou z nás. Cítí-
me, co jsme necítili. Slyšíme hlasy.

3. ROBOT: Slyšte, ó slyšte, lidé jsou naši otcové! Ten hlas,který
volá, že chcete žít; ten hlas, který naříká ; ten hlas, který myslí ;
ten hlas, který mluví o věčnosti, to je jejich hlas ! Jsme jejich sy-
nové!

4. ROBOT: Vydej nám odkaz lidí.
ALQUIST: Není žádného.
RÁDIUS : Nauč nás dělat Roboty.
ALQUIST: K čemu Roboty ?

2. ROBOT: Abychom je milovali.

ALQUIST : Roboti nemilují.

2. ROBOT: Milovali bychom nové pokolení.

DAM ON : Pověz tajemství života.

ALQUIST; Nemohu.

DAM ON : Pověz tajemství rozmnožování.

ALQUIST: Je ztraceno.

RÁDIUS: Tys je znal.

ALQUIST: Neznal.

RÁDIUS: Bylo napsáno.

ALQUIST : Je ztraceno. Je spáleno. Jsem poslední člověk, Roboti,
a neznám, co znali jiní. Vy jste je zabili !

RÁDIUS : Tebe jsme nechali žít.

ALQUIST : Ano, žít ! Ukrutníci, mne jste nechali žít ! Miloval
jsem lidi, a vás. Roboti, jsem nikdy nemiloval. Vidíte tyhle oči ?
Nepřestávají plakat, pláčou bez mého vědomí, docela samy plá-
čou ; jedno oplakává lidi, a druhé vás. Roboti. Chtěl bych vám
dát život. Ó bože, aby aspoň Roboti zůstali ! Galle, Galle, aspoň
Roboty zachovat !

86

RÁDIUS : Dělej pokusy. Hledej předpis života.

ALQUIST : Ale vždyť říkám, copak neslyšíš ? říkám ti, že ne-
mohu ! Nic nedovedu. Roboti; jsem jenom zedník, jen stavitel,
a nerozumím ničemu. Nikdy jsem nebyl učený. Nemohu nic
udělat. Nedovedu stvořit život. Tuhle to je má práce. Roboti ;
nebyla k ničemu.

RÁDIUS -.Hledej!

ALQUIST : Ale vždyť je to holé bláznovství ! Řekněte, Fabry,
řekněte, Galle, co pak já si mohu rozumět s těmihle titěrnými
skleničkami? Žádná ke mně nemluví, žádná nevykřikne: » vezmi
mne, já jsem to«, — ne ne ne ! nejraději je rozbít !

2. ROBOT : Jen ty můžeš vynalézt život.

ALQUIST : Já, Robote ? Hleď, ani ty prsty mne neposlouchají.
Kdybys věděl, kolik pokusů jsem udělal, a nevím nic. Nenašel
jsem nic. Nemohu už, opravdu nemohu. Musíte hledat sami.
Roboti.

RÁDIUS: Ukaž nám, co máme dělat. Roboti dovedou všechno,
co jim lidé ukázali.

ALQUIST : Nemám co ukázat. Roboti, ze zkumavek život ne-
vyjde. A já nemohu dělat pokusy na živém těle.

DAMON: Dělej pokusy na živých Robotech.

ALQUIST : Ne ne, já nechci ! Mohli by při tom zemřít, slyšíš ?

DAMON : Dostaneš nové ! Sto Robotů ! Tisíc Robotů !

ALQUIST : Ne, ne, přestaň už !

DAMON : Vezmi si koho chceš. Dělej pokusy. Pitvej.

ALQUIST: Ale já to neumím, neblázni přec! Vidíš tuhle knihu?
To je nauka o těle, a já se ani v knize nevyznám. Knihy jsou
mrtvé.

DAMON : Vezmi si živá těla. Najdi, jak se dělají !

ALQUIST: Živá těla? Cože, já je mám zabíjet? Já, který jsem
nikdy — Nemluv, Robote ! Ríkam ti přece, že jsem příliš stár!
Vidíš, vidíš, jak se mi třesou prsty ? Neudržím skalpel. Vidíš,
jak mi slzí oči? Neviděl bych na vlastní ruce. Ne ne, já nemohu!

4. ROBOT : Život zahyne.

87

DAM ON : Dělej pokusy na živých!

ALQUIST: Ale tak počkej přece! Říkám ti, že to zkusíme po-
zději, copak neslyšíš ? Musíte mi nechat trochu času — Jak se
jmenuješ ?

DAM ON: Damon z Havru.

ALQUIST : Hleď, Robote ; mluvil jsem o živých tělech jen ze zou-
falství, rozumíš? Byl to jen bláznivý nápad; och, má hlava! Co
bych si počal s nožem?

4. ROROT: Život zahyne.

ALQUIST : Přestaň pro boha s tím šílenstvím ! Spíš nám lidé
podají život s onoho světa ; snad k nám napřahují ruce plné ži-
vota. Ach, bylo v nich tolik vůle žít ! Hleď, snad se ještě vrátí ;
jsou tak blízko nás, obléhají nás či co; chtějí se k nám prokopat
jako v šachtě. Ach, copak neslyším pořád hlasy, které jsem mi-
loval ?

DAMON : Vezmi živá těla !

ALQUIST: Slituj se, Robote, a nenaléhej ! Vidíš přec, že nevím
už, co dělám !

DAMON: Živá těla!

ALQUIST: Cože, ty to tedy chceš? — Do pitevny s tebou!
Tady, tady, [ale rychle ! — Jak, ty couváš ? Přece jen se bojíš
smrti ?

DAMON : Já — proč právě já ?

ALQUIST: Ty tedy nechceš ?

DAMON : Půjdu. Jde v j>ravo.

ALQUIST k ostatním: Svléknout ho! Položit na stůl ! Rychle !
A pevně držet !

Všichni v firavo.

ALQUIST umývá si ruce a fcláče : Bože, dej mi sílu! Dej mi sílu!
Bože, aby to nebylo nadarmo ! Obléká bílý fclást !

HLAS V PRÁVO: Hotovo !

ALQUIST: Hned, hned, pro boha! Vezme se stolu několik lah-
viček s reagenty. Kterou vzít? Ťuká lahvičkami do sebe. Kterou
z vás vyzkoušet ?

88

HLAS V PRÁVO , Začít !

ALQUIST: Ano, ano, začít nebo ukončit! Bože, dej mi sílu!
Odejde v firavo nechávaje dveře pootevřeny.

Pausa.
HLAS ALQUISTÚV: Držte ho - pevně!
HLAS DAMONÚV: Řež!

Pausa.
HLAS ALQUISTÚV: Vidíš ten nůž? Chceš ještě, abych řezal?
Ty nechceš, viď?

HLAS DAMONÚV: Začni!

Pausa.
KŘIK DAMONÚV ■. Aááá !
HLAS ALQUISTÚV : Držte ! držte !
KŘIK DAMONÚV : Aááá !
HLAS ALQUISTÚV: Nemohu!
KŘIK DAMONÚV: Řež ! Řež rychle !

Roboti PRIMUS a HELENA vběhnou středem.
HELENA : Prime, Prime, co se děje? Kdo to křičí?
PRIMUS nahlíží do pitevny : Pán řeže Damona. Pojď se honem

podívat, Heleno !
HELENA : Ne ne ne! Zakrývá si oči. Je to hrrozné ?

KŘIK DAMONÚV: Řež!

HELENA: Prime, Prime, pojď odtud! Nemohu to slyšet! Oh,

Prime, mně je špatně !
PRIMUS běží k ní: Jsi docela bílá !
HELENA: Já padnu ! Co že je tam tak ticho ?

KŘIK DAMONÚV: Aa - ó!

ALQUIST se vyřítí z firava, odhazuje zkrvavený frlást.
ALQUIST: Nemohu! Nemohu! Bože, ta hrůza!
RÁDIUS ve dveřích pitevny. Rež, pane ; ještě je živ.
KŘIK DAMONÚV : Řezat ! Řezat !
ALQUIST: Odneste ho rychle! Nechci to slyšet!
RÁDIUS: Roboti snesou víc než ty. Odejde.

89

ALQUIST: Kdo je tu ? Pryč, pryč ! Chci být sám ! Jak se jme-
nuješ ?

PRIMUS: Robot Primus.

ALQUIST: Prime, nikoho sem nevpouštět ! Chci spát, slyšíš?
Jdi, jdi, ukliď pitevnu, děvče ! Co je to ? Dívá se na své ruce.
Rychle, vodu ! Nejčistší vodu !

HELENA odběhne.

ALQUIST : O, krev! Jak jste mohly, ruce — ruce, které jste mi-
lovaly dobrou práci, jak jste to mohly udělat? Mé ruce! Mé
ruce ! — O bože, kdo je tu ?

PRIMUS: Robot Primus.

ALQUIST: Odnes ten plášť, nechci jej vidět !
PRIMUS odnese tfášt.

ALQUIST: Krvavá pářata, kdybyste ode mne odletěla! Všš,
pryč ! Pryč, ruce ! Zabily jste —

Z fcrava se fe o tací DAM ON zahalenve zkrvaveném prostěradle.

ALQUIST couvá: Co tu chceš? Co tu chceš?

D AMON : Ži - žiju ! Je - je - je lépe žít !

2. a 3. ROBOT vyběhnou za ním.

ALQUIST : Odneste ho ! Odneste ! Odneste rychle !

DAMON odváděn v firavo: Život! Já — chci — žít! Je — lépe —
HELENA fiřináší džbán vody.

ALQUIST: — žít ? — Co chceš, děvče? Aha, to jsi ty. Nalej mi
vody, nalej! Umývá si ruce. Ach, čistá, chladící vodo! Studený
potůčku, jak děláš dobře! Ach, mé ruce, mé ruce ! Budu si vás
do smrti ošklivět? — Jen nalej víc! Víc vody, ještě víc! Jak se
jmenuješ ?

HELENA: Robotka Helena.

ALQUIST: Helena ? Proč Helena? Kdo ti tak dal říkat?

HELENA: Paní Dominová.

ALQUIST: Ukaž se! Helena? Helena se jmenuješ? — Nebudu
ti tak říkat. Jdi, odnes tu vodu.

HELENA odchází s kbelíkem.

90

ALQUIST sám: Nadarmo, nadarmo! Nic, zase nic jsi nepoznal!
Což věčně budeš tápat, žáčku přírody? — Bože, bože, bože, jak
se třáslo to tělo! Otevře okno. Svítá. Zas nový den, a nepostou-
pila o píď — Dost, ani o krok dál! Nehledej! Všechno j'e mar-
no, marno, mamo ! Proč j"eště svítá ? Ó-ó-ó, co chce nový
den na hřbitově života ? Zastav se, světlo ! Nevycházej" už ! —
— Ach, jak je ticho, jak je ticho ! Proč jste umlkly, milované
hlasy? Kdybych — aspoň — kdybych jen usnul ! Zhasí světla,
ulehne na pohovku a přetáhne fiřes sebe černý plaší. Jak se třá-
slo to tělo ! O-ó-ó, konec života !

Pausa.

Z ferava vklouzne Robotka HELENA.

PRIMUS ve dveřích, šeptem : Heleno, sem ne ! Pán spí !

HELENA: Není tu. Sel spát jinam.

PRIMUS : Tam nikdo nesmí. Prosím tě, pojď sem !

HELENA: Za nic na světě ! Hu, já nechci vidět krev!

PRIMUS : Pán to zakázal, Heleno. Nikdo nesmí do jeho pracovny.

HELENA: Mně zrovna řekl, abych sem šla.

PRIMUS: Kdy ti to řekl?

HELENA: Před chvílí. Nesmíš do pitevny, řekl. Budeš uklízet
tady, řekl. Jistě, Prime. Ne, pojď sem honem !

PRIMUS vejde: Co chceš?

HELENA : Podívej se, co tu má trubiček ! Co s tím dělá ?

PRIMUS : Pokusy. Nesahej na to !

HELENA dívá se do mikroskopu -. Koukni jen, co tu je vidět !

PRIMUS: To je mikroskop. Ukaž!

HELENA. Nesahej na mne ! Porazí zkumavku. Ach, teď to vy-
teklo !

PRIMUS : Co's to udělala !

HELENA: To se utře.

PRIMUS: Zkazila jsi mu pokusy !

HELENA: Jdi, to je jedno. Ale to je tvá vina. NeměFs ke mně
chodit.

91

PRIMUS : Nemusela's mne volat.

HELENA: Nemuseťs chodit, když jsem tě volala. Jen se podívej.

Prime, co tady má pán napsáno !
PRIMUS: Na to se nesmíš dívat, Heleno. To je tajemství.
HELENA: Také tajemství?
PRIMUS: Tajemství života.

HELENA: To je hrrozně zajímavé. Samé číslice ! Co to je ?
PRIMUS : To jsou vzorce.

HELENA: Nerozumím. Jde k oknu. Ne, Prime, podívej se!
PRIMUS: Co?
HELENA: Slunce vychází!
PRIMUS : Počkej, já hned — Prohlíží knihu. Heleno, tohle je

největší věc na světě.
HELENA : Tak pojď sem !
PRIMUS: Hned, hned -
HELENA: Ale Prime, nech toho protivného tajemství života!

Co ti je po nějakém tajemství ? Pojď se podívat, honem!
PRIMUS jde za ní k oknu: Co chceš?
HELENA: Slunce vychází.
PRIMUS : Nedívej se do slunce, slzí ti oči.
HELENA: Slyšíš? Ptáci zpívají. Ach, Prime, já bych chtěla být

ptákem!

PRÍMUS: Čím?

HELENA: Já nevím. Prime. Mně je tak divně, já nevím co to je:
jsem jako pošetilá, ztratila jsem hlavu, bolí mně tělo, srdce,
všechno bolí — A co se ti mně stalo, ach, to tineřeknu! Prime,
já musím myslím umřít!

PRIMLJS : Není ti někdy, řekni, Heleno, jako by bylo lépe umřít?
Víš, snad jenom spíme. Včera ve spaní jsem zas mluvil s tebou.

HELENA: Ve spaní?

PRIMUS : Ve spaní. Mluvili jsme nějakým cizím nebo novým ja-
zykem, protože si ani slovo nepamatuju.

HELENA; O čem?

PRIMUS : To nikdo neví. Já sám jsem tomu nerozuměl, a přece

92

vím, že jsem nikdy nemluvil nic krásnějšího. Jak to bylo a kde,
nevím. Když jsem se tě dotknul, mohl jsem umřít. I místo bylo
jiné než všechno, co kdo na světě viděl.

HELENA : Já jsem ti našla místo. Prime, to se podivíš. Bydleli tam
lidé, ale teď to zarostlo a jak živ tam nikdo nepřijde. Jak živ
nikdo jenom já.

PRIMUS: Co tam je?

HELENA: Nic, domek a zahrada. A dva psi. Kdybys viděl, jak
mně lížou ruce, a jejich štěňata, ach. Prime, nic snad není krás-
nějšího ! Vezmeš je na klín a chováš, a pak už nemyslíš na nic
a nestaráš se o nic, až slunce zapadne ; když potom vstaneš, je
ti, jako bys udělala stokrát víc než mnoho práce. Ne jistě, já
nejsem k ničemu; každý říká, že nejsem k žádné práci. Já nevím
jaká jsem.

PRIMUS Jsi krásná.

HELENA : Já? Jdi, Prime, co jsi to řekl ?

PRIMUS : Věř mně, Heleno, já jsem silnější než všichni Roboti.

HELENA ^řed zrcadlem: Já že jsem krásná? Ach ty hrrozné
vlasy, kdybych si do nich mohla něco dát! Víš, tam v zahradě
si vždycky dám do vlasů květiny, ale není tam ani zrcadlo ani
nikdo — Nakloní se k zrcadlu. Ty že jsi krásná? Proč krásná?
Jsou krásné vlasy, které tě jenom tíží ? Jsou krásné oči, které za-
víráš? Jsou krásné rty, do kterých se jen koušeš, aby to bolelo?
Co je to, nač je to být krásná? — Uvidí v zrcadle Príma. Prime,
to jsi ty? Pojď sem, ať jsme tam vedle sebe! Hleď, ty máš jinou
hlavu nežli já, jiná ramena, jiná ústa — Ach, Prime, proč se mi
vyhýbáš? Proč musím za tebou běhat celý den? A pak ještě
říkáš, že jsem krásná!

PRIMUS : Ty utíkáš přede mnou, Heleno.

HELENA: Jak jsi se učesal? Ukaž! Vjede mu oběma rukama do
vlasů. Sss, Prime, nic není na hmat jako ty! Počkej, musíš být
krásný! Vezme z umyvadla hřeben a češe Prímovi vlasy do čela.

PRIMUS : Není ti někdy, Heleno, že najednou ti tluče srdce: Ted",
teď se musí něco stát —

93

HELENA dá se do smíchu: Podívej se na sebe!

ALQUIST vstává: Co — cože, smích? Lide? Kdo se vrátil?

HELENA faustí hřeben: Co by se s námi. Prime, mohlo stát!

ALQUIST motá se k nim: Lidé? Vy — vy — vy jste lidé?

HELENA vykřikne a odvrátí se.

ALQUIST : Vy jste snoubenci? Lidé? Odkud se vracíte? Hmatá
na Prima. Kdo jste?

PRIMUS: Robot Primus.

ALQUIST: Jak? Ukaž se, děvče ! Kdo jsi?

PRIMUS: Robotka Helena.

ALQUIST: Robotka? Obrať se! Co, ty se stydíš? Bere ji za ra-
meno. Ukaž se mi, Robotko !

PRIMUS : Jářku, pane, nechat ji!

ALQUIST: Jakže, ty ji chráníš? — Jdi ven, děvče!
HELENA vyběhne.

PRIMUS : Nevěděli jsme, pane, že tu spíš.

ALQUIST: Kdy byla udělána?

PRIMUS : Přede dvěma roky.

ALQUIST: Od doktora Galia?

PRIMUS: Jako já.

ALQUIST: Tak tedy, milý Prime, já — — — já musím dělat
nějaké pokusy na Gallových Robotech. Záleží na tom všechno
další, rozumíš ?

PRIMUS: Ano.

ALQUIST : Dobrá, doveď to děvče do pitevny. Budu ji řezat.

PRIMUS: Helenu?

ALQUIST: Nu ovšem, říkám ti. Jdi, připrav všechno. — Nu tak,
budeto? Mám zavolat jiné, aby ji přivedli?

PRIMUS ucho fií těžkou třecí paličku : Hneš-li se, rozbiju ti hlavu!

ALQUIST: Tak tedy rozbij! Jen rozbij! Co budou pak dělat
Roboti?

PRIMUS vrhne se na kolena: Pane, vezmi si mne! Jsem stejně
udělán jako ona, ze stejné látky, stejného dne! Vezmi si můj
život, pane! Rozhaluje kazajku. Rež tady, tady!

94

ALQUIST: Jdi, já chci řezat Helenu. Dělej honem!

PRIMUS: Vezmi si mne místo ní; řež do těchhle prsou, ani ne-
vykřiknu, ani nevzdychnu ! Vezmi stokrát můj život —

ALQUIST: Pomalu, hochu. Ne tak marnotratně. Copak ty ne-
chceš žít?

PRIMUS: Bez ní ne. Bez ní nechci, pane. Nesmíš zabít Helenu!
Co ti to udělá, vzít mně život?

ALQUIST dotýká se něžně jeho hlavy : Hm, já nevím — Poslyš,
chlapíku, rozmysli si to. Je těžko umírat. A je, vidíš, je lepe žít.

PRIMUS vstává: Neboj se, pane, a řež. Jsem silnější než ona.

ALQUIST zazvoní: Ach, Prime, jak je dávno, co jsem byl mla-
dým člověkem! Neboj se, Heleně se nic nestane.

PRIMUS rozepíná kazajku: Jdu, pane.

ALQUIST: Počkej.

Vejde Helena.

ALQUIST: Pojct sem, děvče, ukaž se mi! Ty tedy jsi Helena ?

Hladí ji fio vlasech. Neboj se, necouvej. Pamatuješ se na paní

Dominovou? Ach, Heleno, jaké ta měla vlasy! Ne ne, ty se na

mne nechceš podívat. Tak co, děvče, je pitevna uklizena?
HELENA: Ano, pane.

ALQUIST: Dobře, pomůžeš mi, viď? Budu řezat Prima.
HELENA vykřikne: Prima?
ALQUIST: Nu ano, ano, musí to být, víš ? Chtěl jsem — vlastně

— ano, chtěl jsem řezat tebe, ale Primus se nabídl za tebe.
HELENA zakryje si tváře: Primus?
ALQUIST: Ale ovšem, co na tom? Ach, dítě, ty umíš plakat? —

Řekni, co záleží na nějakém Primovi?
PRIMUS: Netrap jí, pane!
ALQUIST : Ticho, Prime, ticho ! — K čemu ty slzičky ? Nu bože,

nebude Prima. Zapomeneš na něj do týdne. Jdi, bua ráda, že

žiješ.
HELENA tiše: Já půjdu.
ALQUIST: Kam?

95

HELENA : Abys mne řezal.

ALQUIST: Tebe? Jsi krásná, Heleno. Byla by tě škoda.

HELENA: Půjdu.

ALQUIST: Zůstaň, Heleno; je něco silnějšího než život?

HELENA jde k pitevně; Primus jí zastupuje cestu: Pusť, Prime!
Pusť mne tam!

PRIMUS: Nepůjdeš, Heleno! Prosím tě, jdi, tady nesmíš být!

HELENA: Já skočím z okna. Prime. Půjdeš-li tam, skočím z okna!

PRIMUS zadrží ji: Nepustím! K A.1quistovi : Nikobo, starý, ne-
zabiješ.

ALQUIST: Proč?

PRIMUS : My — my — patříme k sobě.

ALQUIST: Ty jsi řekl. Otevře dveře ve středu. Ticho. Jděte.

PRIMUS: Kam?

ALQUIST šefitern: Kam chcete. Heleno, veď ho. Strkaje ven.
Jdi, Adame. Jdi Evo; budeš mu ženou. Buď jí mužem, Prime.

zavírá za nimi.

ALQUIST sám: Požehnaný dni! Jde -fro šfyičkách ke stolu a vy-
lévá zkumavky na zem. Svátku dne šestého ! Usedne u psacího
stolu, hází knihy na zem ; fiak otevře hibli, listuje a čte-. » A stvo-
řil Bůh člověka k obrazu svému : k obrazu Božímu stvořil ho,
muže a ženu stvořil je. I požehnal jim Bůh a řekl : Rosťtež a
množte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami
mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všemi živočichy,
kteří se hýbají na zemi. Vstává. A viděl Bůh vše, co byl učinil,
a bylo velmi dobré. I stal se večer a jitro, den šestý. « Jde do
středu fiokoje. Den šestý! Den milosti! Padána ko'ena. Nyní
propustíš, Pane, služebníka svého — svého nejzbytečnějšího
sluhu Alquista ! Rossume, Fabry, Galle, velicí vynálezci, co jste
vynalezli velkého proti té dívce, proti tomu chlapci, proti tomu
prvnímu páru, který vynašel lásku, pláč, úsměv,úsměv milování,
lásku muže a ženy? Přírodo, přírodo, život nezahyne! Bože,
život nezahyne! Kamarádi, Heleno, život nezahyne! Zase se

96

začne z lásky, začne se nahý a maličký; ujme se v pustině, a ne-
bude mu k ničemu, co jsme dělali a budovali, k ničemu města a
továrny, k ničemu naše umění, k ničemu naše myšlenky, a přece
nezahyne! Jen my jsme zahynuli. Rozvalí se domy a stroje, roz-
padnou se systémy a jména velikých opadají jako listí; jen ty»
lásko, vykveteš na rumišti a svěříš větrům semínko života. Nyní
propustíš. Pane, služebníka svého v pokoji; neboť uzřely oči
mé — uzřely — spasení tvé skrze lásku — a život nezahyne!
Vstává. Nezahyne! Rozpřáhne ruce. Nezahyne!

Ofeona.

Karel Čapek

R. U. R.

(Rossum's Universal Robots)

Tištěno jako rukopis
typem Ohio v úpravě Josefa Čapka
v tiskárně F. Obziny ve Vyškově.

Vydáno ve 2000 výtiscích

Ot. Storchem-Marienem v zimě roku 1920

jako dvacátý pátý svazek edice Aventinum

Praha L, Kaprová 52

V edici Aventinum vyšly dosud tyto divadelní

hry:

KAREL ČAPEK : LOUPEŽNÍK

Komedie. - Upravil Joser Čapek

12 Kč "
VIKTOR DYK : ONDŘEJ A DRAK

Komedie. - Upravil Sv. Klír

18 Kč
OTOKAR FISCHER : HERAKLES

Ant. tragedie. - Upravil J. Benda

12 Kč
JAROSLAV MARIA : DOLFA

Trucnlonra. - Upravil J. KoLlitz

8 Kč

V tisku :

BRATŘÍ ČAPKOVÉ : ZE ŽIVOTA
HMYZU

Komedie. - Upravil Josef Čapek

OTOKAR FISCHER .- ORLOJ SVĚTA

Drama. - Upravil VI. Hofman

VYDÁVÁ OT. ŠTORCH-MARIEK
PRAHA I, KAPROVÁ 52.

PG

5038

C3R6

Čapek, Karel

R.U.F- Rossun's universal
robots

v